Osobní vlak přijel do stanice Lamačov včas. Podle jízdního řádu. Lidé z něj vystoupili a pospíchali domů. Nebo na autobus čekající před budovou. Jen Dominik s maminkou zůstali v klidu. Ráno na nádraží přijeli autem a tak nikam nespěchali. Podívali se, jak vlak odjel.

Dominikovi se ale něco nezdálo. „Tam, u kolejí. Podívej se mami, něco tam leží," a ukazoval na místo, na kterém bylo vidět malou hromádku. „Opravdu, něco tam je," přitakala maminka. Nedalo jim to. A šli blíž.

Pomalu se přiblížili a uviděli u kolejí ptáčka. Nemohl vzlétnout. Měl poraněné křídlo.

„Je to poštovní holub. Vidíš, na noze má kroužek," řekla maminka. „Co s ním asi bude, když si sám neporadí a nepomůže," pronesl Dominik. Bylo znát a hlavně vidět, že holoubek je vyčerpaný a sám se od kolejí nedostane.

„Víš co, Domčo? Pokusíme se ho zachránit. V autě máme přepravku na kočky, zapomněla jsem ji vyndat. Vidíš, a teď se nám hodí. Holoubka do ní dáme, odvezeme domů a tam uvidíme, co se dá dělat."

Maminka pomalu vzala ptáčka do rukou. Třásl se, 
u kolejí musel prochladnout. Asi ucítil teplo lidských dlaní a vyčerpáním usnul. Doma zůstal v přepravce.

close O zachráněném holoubkovi. Jedna z ilustrací Janise Mahbouliho v knize Pohádky z nádraží. zoom_in

Dominik mu připravil misku se slunečnicovými semínky a taky trochu vody. Holoubek si zobl, napil se 
a rozhlížel se, kde to vůbec je. A nechal se pohladit. Možná ani neměl sílu se bránit.

Maminka ho pozorně prohlédla. Snažila se přečíst na kroužku na noze čísla a značky. A taky odkud asi přiletěl.

A hele! Tenhle Ferda, jak mu Domča začal říkat, byl až 
z Polska. Kdyby ho nenašli 
u kolejí a nevzali, asi by se domů už nikdy nevrátil.

Po pár dnech už si holoubek povrkával. Poraněné křídlo se mu zahojilo a tak 
ho maminka odvezla do nedaleké vesnice, kde jeden pán choval poštovní holuby. Řekla mu co a jak a Ferdu mu předala.

Druhý den Dominik seděl na zahradě a najednou si na plot sedl holub. „Mamiiiiii, podívej, to je Ferda," vykřikl chlapeček radostně.

Ano, byl to skutečně on. Před cestou domů do Polska se ještě zastavil tam, kde mu bylo dobře. Jako by chtěl poděkovat. Vznesl se, zakroužil nad Dominikem, zamával mu křídly a vydal se na dlouhou cestu domů.

close Obal knihy Pohádky z nádraží od spisovatele Pavla Petra. zoom_in

…o autorovi knihy Pohádky z nádraží close Autor knihy Pohádky z nádraží Pavel Petr. zoom_in Pavel Petr, 48 let. Rodák z Mladé Boleslavi se vyučil v oboru Železničář, pracoval jako průvodčí i jako výpravčí na vlečce v mladoboleslavské automobilce. Od malička měl sen, stát se sportovním novinářem. Přes týdeník Bony a časopis automobilky Škoda Mobil se dostal k mikrofonu v Českém rozhlase Region a následně také na Radiožurnálu. Komentoval na čtyřech hokejových světových šampionátech v ledním hokeji i zimní olympiádě v Soči. S druhou manželkou Janou mají syna Matyáše, bydlí v Luštěnicích u Mladé Boleslavi.

…o autorovi ilustrací v knize Pohádky z nádraží close Ilustrátor knihy Pohádky z nádraží Janis Mahbouli. zoom_in Janis Mahbouli, 16 let. Tvrdí, že kreslí od dvou let, kdy se snažil vytvářet vodovkami různé jednoduché malby při cestě s rodiči po Austrálii. V současnosti studuje Střední odbornou školu cestovního ruchu a grafického designu v Pardubicích. V budoucnu by se chtěl živit jako televizní komentátor nebo rozhlasový reportér. Baví ho malba barvami, má navíc zájem o tradice a kultury různých států světa. Jednou si přeje mít velmi barevný a kontrastní byt. Pohádky z nádraží jsou jeho premiérou ve světě knižních ilustrací. Věří, že z ní bude hodně čerpat.