„Nejdůležitější úlohu hrají dvě prostředí. Divadlo a náměstí, na kterém divadlo stojí,“ objasňuje nezbytnost přítomných dekorací výkonný producent Christian Benoist z koprodukční společnosti Blue Screen Productions a dál provází kompletně zbudovaným divadelním komplexem. Nechybí foyer, rozsáhlé zákulisí, dvoupatrové hlediště s luxusními lóžemi ani detail na místě, kam se kamera zřejmě nepodívá. Výprava je důsledná a dobová iluze takřka dokonalá.

„Máme velké štěstí, že nám na výtvarnou stránku jako art director dohlíží Jean Rabasse, který už pracoval na snímcích Město ztracených dětí, Asterix, Vatel nebo Vidocq,“ pochvaluje si Benoist interiér divadla a dodává, že ještě nadšenější je z exteriérových kulis náměstí, které stojí nedaleko Běchovic a kam se i se štábem přesune zhruba za týden. „V autentických lokacích Paříže jsme točili jen asi pět dní. Celý film jinak vzniká tady v Čechách,“ dodal výkonný producent.

Celkový rozpočet koprodukčního filmu činí 28 milionů eur (necelých 800 milionů korun) a je největším dosavadním projektem česko-francouzské společnosti Blue Screen Productions, která se u nás doposud soustředila převážně na výrobu reklam.

Ticho, natáčí se

Na všech místech vládne jakýsi rušný poklid. Bez velkých gest a hluku se tu přestavuje scéna, málokdo promluví vysloveně nahlas. Spořádaný kompars usazený v divadelních sedadlech poslušně a trpělivě vyčkává příkazů režiséra Christopha Barratiera, který nenápadně sleduje dění zpovzdálí a společně s hlavním kameramanem zvažuje, jak nejlépe nasvítit jeviště. Právě na něj se totiž soustředí zraky všech přítomných, protože zde zanedlouho vystoupí mladá francouzská zpěvačka Nora Arnezederová s dojemným šansonem, který kdysi složil divadelní dirigent v podání Pierra Richarda pro někdejší nešťastnou lásku.

Jako svíce však na jejím místě zatím nehnutě stojí dublérka. Upřeně sleduje mladíka pod sebou v orchestřišti. Ten ale co nevidět uvolní místo dobře naladěnému postaršímu muži s roztřepenými šedinami a s poněkud roztržitými pohyby. Pierru Richardovi.

Stále vitální

Francouzský komik v sobě nezapře věčného komedianta a humornými kousky si zanedlouho začíná krátit dlouhou chvíli. Šikovnými pohyby cigarety v ústech diriguje pobavený orchestr přinejmenším stejně zdatně jako při ostrém natáčení taktovkou. Však také během příprav na tuto roli absolvoval dirigentský rychlokurz a po ruce měl osobního trenéra.

Na scéně i v zákulisí Pierre Richard nepřestává být vitálním člověkem, neztrácí humor ani entuziasmus. Minulý čtvrtek Pierre Richard oslavil přímo na place třiasedmdesátiny. „Po poslední klapce toho dne spustil Gérard Jugnot, jeden z trojice hlavních protagonistů, Happy birthday. Postupně se k němu a jeho gestům dirigenta přidal celý štáb i kompars,“ sdělil Deníku komparsista s pomádou ve vlasech a s pečlivě rozčísnutou pěšinkou.

„Musím říct, že komunikace ve štábu složeném ze sedmdesáti procent z Čechů, třiceti procent Francouzů a jednoho Američana nevázne a práce zdařile odsýpá,“ pochvaluje si Benoist. Natáčení by filmaři měli završit 16. října.