Dalo by s říci, že v Praze je nespočet historických a uměleckých památek, které obdivují turisté zdejší i zahraniční.
A přesto existuje i jedna, o níž se ví velmi málo, takřka se nepřipomíná a turisté ji nenavštěvují. Jde o zbytky někdejšího pražského opevnění – a to nejen o jeho relativně známější části, jako je Hladová zeď na Petříně či barokní fortifikace někdejší vyšehradské pevnosti. Alespoň na Vyšehradě je v posledních letech výstavním účelům využívána část kasemat.
S historií i současností pražského opevnění seznamuje nyní čtenáře kniha Vladimíra Kupky Pražská opevnění, kterou vydalo nakladatelství Libri ve své dnes už bohaté edici pragensií.
Autor sleduje stavební vývoj různých pražských opevnění od doby již před založením k Pražského hradu přes středověké hradby až po bastionové opevnění z roku 1740, které mělo z Prahy učinit skutečnou vojenskou pevnost. Poslední návrh na vznik pevnost pocházel z období prusko-rakouské války roku 1866, ale pak už bylo jasné, že hradby stejně Prahu nikdy neochránily, a bylo rozhodnuto o jejich zboření.
Na území novoměstských hradeb vznikly promenádní Městské (později Vrchlického sady) a díky jejich zboření se město rozrostlo o Vinohrady a budoucí Žižkov. Zatímco z novoměstských hradeb prakticky nic nezbylo (kromě malé části nad nuselským parkem Folimanka), z hradčanské části se i po snesení dochovalo poměrně hodně včetně zachovalé Písecké brány. Příkopy byly zasypány a na bývalých bastionech vyrostly vily. Značná část hradeb v původní výšce je i pod Kramářovou vilou nad Klárovem.
Toto vše a mnoho dalších zajímavostí se lze v knize dočíst a hlavně vše je bohatě dokumentováno historickými i současnými ilustracemi, fotografiemi, ale také plánky. Kniha je objevným připomenutím, jak mnoho se vlastně ze zrušeného a zbořeného opevnění vzdor času a rozsáhlému stavebnímu ruchu dochovalo. Jak je u pragensií z Libri zvykem, knihu doprovází důkladný poznámkový aparát i seznam pramenů a literatury.
