Všechno začalo v roce 2004, kdy se manželé Sedláčkovi rozhodli sbírat nočníky a toalety. Dnes všechny svoje kousky vystavují v pražském Muzeu hygieny, které je největší svého druhu na celém světě.

Jakmile začne Renáta Sedláčková, ředitelka muzea, o každodenní potřebě mluvit, čiší z ní nadšení. „Toto téma bylo vždy takové tabu a nemluvilo se o něm. Jako by tuto činnost nikdo nikdy nedělal. Proto je docela složité dát dohromady nějaké historické informace. Člověk musí zkrátka hodně pátrat, ale nás to baví," říká.

Kdy to začalo? 

Úplně první počin manželů se uskutečnil před patnácti lety, když koupili ve Třebotově v Praze-západ starou tvrz. Její součástí byl totiž i středověký záchod prevét a barokní záchod v přístavbě. Celý dům sice zrekonstruovali, ale tyto historické prvky se nakonec rozhodli ponechat.

„Naprosto nás toto téma nadchlo. Koupila jsem dřevěnou toaletní židli a pár nočníků, že si uděláme v místnosti u prevétu malou výstavu. Jenže pak jsme nočníky dostávali při různých příležitostech i od známých jako dárky. Po nějaké době jsme zjistili, že máme hromadu věcí, které by byla škoda nijak neselektovat," popisuje začátky Renáta Sedláčková, která studovala v Praze čtyři roky starožitnictví a dva roky muzejnictví.

Tisíce nočníků pochází nejenom z Evropy 

V současnosti má Muzeum hygieny v Praze přes dva tisíce exponátů, což jinde ve světě nemá obdoby. „Celkem jsou na světě tři muzea s tímto zaměřením.

Jedno je naše, druhé je ve Španělsku a třetí v Indii. Obě jsme samozřejmě navštívili. Pak jsou už jen muzea firemní, kde producenti prezentují své historické i současné výrobky," vypráví ředitelka, která dnes exponáty získává především na internetu.

Nočník, který má tvar omáčníku 

V minulosti spíše obcházela všemožné antikvariáty, jenže pak zjistila, že se často opakují jak tvary, tak i motivy. Ceny toalet, které jsou sběratelsky velmi cenné, se pohybují v řádech desítek či set tisíc korun.

„U těch dražších jde například o vzácné kousky dámských nočníků bourdaloue. Ty mají tvar omáčníku a daly se nosit pod sukní, tudíž dámy mohly potřebu vykonat i ve stoje. Manžel také touží po toaletě z raketoplánu, ale ta je zatím cenově jinde, než jsou naše možnosti," uvádí ředitelka Muzea hygieny.

Občas také někdo zavolá a nějaký kousek muzeu daruje. Dotyčný pak dostane doživotní vstupenku jako poděkování. Kolikrát prý ani lidé nevědí, co doma mají nebo co prodávají.

Ve sbírce jsou i zajímavé kuriozity 

S úsměvem vypráví i o tom, jak před časem na jedné aukci dražili nočník jako omáčník. „Někdo má teď doma za patnáct tisíc omáčník a ani netuší, že to je vlastně nočník. A to se dražba konala v autorizované aukční síni," vysvětluje.

Nejstarším kouskem ve sbírce je nizozemský nočník z 15. století, který majitelé získali dražbou na internetu. Mezi rarity se také řadí nočník z Lincolnovy ložnice v Bílém domě nebo nejdražší exponát muzea, nočník vyrobený na zakázku krále Jiřího III. v Anglii pro Napoleona Bonaparta.

Nočník zakázala cenzura 

„Ten se ale k Napoleonovi nikdy nedostal, jelikož byl v té době už vězněný na ostrově Svatá Helena. Nesměl tedy používat symboly vítězství a citroník, který tvoří dekor obvodu nočníku, připomínal vavřínový věnec, a proto ho cenzura zakázala Napoleonovi dovézt," říká Renáta Sedláčková. Exemplář zůstal v Evropě a ona sama ho pro muzeum vydražila před jedenácti lety.

Lidstvo využívá jen třiprocenta vody na světě 

Protože se prý lidé nejčastěji ptají na historii, materiály, výrobu a techniku, pořádá muzeum také cílené a naučné programy pro různé věkové kategorie.

Například pro dětské skupiny je jedním z témat i ekologie a likvidace odpadu. „To jsou velmi důležitá témata. Málokdo ví, že lidstvo využívá jen tři procenta vody na světě, zbylých devadesát tři procent je voda slaná. To je téma mého manžela, který ekologii studoval," podotýká Renáta Sedláčková.

Část sbírky patří historickým toaletním papírům 

Muzeum se soustředí nejen na sbírku toalet, ale i na příslušenství s tím spojené. Ve sbírce tak návštěvníci najdou i keramická, dřevěná, kovová, skleněná nebo plastová splachovadla. „Mně se velmi líbí porcelánová. Mají na sobě i kontakt na instalatéra, takže fungovala jako takové první vizitky," vysvětluje ředitelka muzea.

Další část sbírky patří historickým toaletním papírům. „Máme tu české, slovenské, ruské i anglické. U toho se pokaždé lidé zastaví a s úsměvem zavzpomínají, jelikož je u nich uvedená i cena, která se pohybovala okolo jedné koruny," dodává Renáta Sedláčková.

Čtěte také: Výstava ukazuje život v Istanbulu