Sběratelé Raffaello, Dino a Giovanni Tomassové díla zakoupili na aukci a na své náklady zrestaurovali. Jejich roční zápůjčka do Prahy je pozoruhodným obohacením Obrazárny především proto, že z původní sbírky Rudolfa II. se v Praze příliš obrazů nedochovalo. O zapůjčených dílech však lze s jistotou tvrdit, že na Rudolfově dvoře vznikla, neboť jejich autoři byl tehdy císařovými dvorními umělci (všichni zároveň v Praze ukončili svou životní pouť).

Na počátku hradní obrazárny byla proslulá galerie císaře Rudolfa II., jejíž podstatná část však byla po císařově smrti roku 1612 odvezena do Vídně. Nová habsburská sbírka byla pak rozchvácena, odvezena i prodána. Po všech ztrátách a proměnách bylo k roku 1884 na Pražském hradě 264 děl. Teprve po vzniku samostatné Československé republiky byla dochovaným dílům věnována hlubší pozornost uměleckých historiků i státu. Objevitelská a restaurátorská práce však přinesla své plody až v šedesátých letech 20. století. Roku 1965 byl veřejnosti představen soubor 77 objevených, zachráněných i nově identifikovaných děl, která v minulosti do hradní obrazárny patřila. Největší podíl na této objevitelské práci a na přípravě expozice měl tehdy historik umění Jaromír Neumann.

Současná obrazárna v někdejší císařské konírně byla nově otevřena až roku 1997. Tehdy už obsahovala 110 děl. Kromě dnes už známých a slavných uměleckých děl z doby renesance, manýrismu a baroka je sbírka stále rozšiřována novými nákupy.

Co konkrétně je tedy nově vystaveno? Adriaen de Vries, od roku 1601 Rudolfův dvorní sochař, je představen bronzem mytologické scény Únos Sabinky, komorním ztvárněním tématu s dramaticky modelovanými postavami.

Jiný mytologický motiv zachycuje obraz německého malíře Hanse von Aachena Jupiter a Antiopé. Ten je objevnou variací na umělcův starší obraz. Dílo vzniklo zřejmě kolem roku 1600 a upomíná na nejlepší tradice benátského malířství zralé renesance.

I vystavený obraz Bartholomea Sprangra Venuše s Amorem a dvěma satyry má podobný mytologický námět. Podle údaje vystavovatele bylo toto dílo zřejmě určeno pro císařské sbírky, ale pro svůj lehce erotický obsah z nich později vyřazeno a prodáno.

Mezi oběma mytologickými scénami je uprostřed umístěno další dílo Bartholomea Sprangra, znázorňující Svatou Marii Magdalenu. S oběma mytologickými výjevy kontrastuje svým náboženským obsahem, příznačným spíše pro dobu baroka.

Rudolfinská krása

Nově objevená díla dvorských umělců císaře Rudolfa II. Obrazárna Pražského hradu. Zapůjčitel Tomasso Brothers UK. Od 10. 4. 2007 do 31. 3. 2008 denně, v letní sezoně 9–18, v zimní 9–16 hod.