Inscenaci Krátká návštěva potěší bude uvedena nově v seriálovém režimu v termínech 26.-28. října. a 1., 2., 5. a 22.-26. listopadu vždy od 20 hodin v Divadle VILA Štvanice.

 Hrdinkami jsou výtvarné umělkyně Zorka Ságlová a Naděžda Plíšková, které na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přinesly do českých galerií i krajin happening, performance a pop-art. Jenže byly vinou okupace, cenzury a normalizace uvězněny do dvacetileté nucené izolace.

 „Nejedná se o dokument, ale fikci. Základní situace Krátké návštěvy vychází z napětí mezi odlišnými přístupy postav Nadi a Zorky k práci, blízkému okolí i sobě samotným. Každá se s problémy vyrovnává po svém, jedna nad papírem, druhá v kuchyni. Postupem času pak objevujeme, že mají i leccos společné – třeba silnou fixaci na muže ve svém životě. Básnická forma textu, hororové a komické prvky, herecká stylizace i výrazné výtvarné gesto nám pomáhají pojítka i odlišnosti mezi nimi hledat a podtrhnout,” říká režisérka Zuzana Burianová.

Bezčasí izolace

 Inscenace přivádí diváky do opuštěného domu, kde se potkávají dvě zcela nekompatibilní osobnosti. Plachá Zorka (Marie Švestková), která uniká z vulgárního a nervního světa k obsedantní tvorbě, a ostrá Naděžda (Alena Štréblová) s darem všechno kolem sebe kriticky zhodnotit, ironizovat a zároveň pošpinit. Naděžda akcentuje úmornou realitu a těží z ní ve svých dílech, Zorka uniká do snu a mystiky. V prostoru, ze kterého není úniku, se zjevuje Králík (Petr Šmíd), mužský element, provokatér, hajzlík a průvodce. Čeká je dvacet let společného soužití, bez možnosti opustit hranice domu.

 Inscenace vznikala v úzkostných časech první vlny epidemie, dočkala se neveřejné premiéry mezi jednotlivými vlnami a poté byla uložena do šuplíku vinou vlny druhé. Zvláštní bezčasí covidové izolace se do inscenace hluboce obtisklo.

Horrorový underground

„Scénář vychází z cynických básní Naděždy Plíškové, jejichž refrénem jsou vyznání a výčitky adresované manželovi, výčty domácích prací, kuchařské recepty, citace výšivek a parodie idiotských normalizačních popěvků. V inscenaci zazní také texty Jiřího Koláře z jeho sbírky Návod k upotřebení, mýty o králících a citace Zorky Ságlové,” říká dramaturgyně Marie Nováková.

 Hudba z pera Petra Šmída je inspirovaná českým undergroundem, dobovým světovým rockem a normalizačním popem. Z velké části ji autor interpretuje naživo a využívá při tom přirozených ruchů domácnosti a města.

 Scénografka Ivana Kanhaüserová volně vychází z děl a motivů obou výtvarnic a vytváří prostor, který má své zvláštní hororové zákonitosti. Dům je ateliérem i kuchyní a bez varování se v něm objevují objekty, zvířata, zdi a živly. Svévolně mění proporce a sám rozhoduje, koho pustí ven a koho dovnitř.

 Zorka Ságlová vystavila roku 1969 ve Špálově galerii balíky sena a slámy a umožnila návštěvníkům je volně přeskupovat. Práci tak povýšila na umění a vysloužila si odpor oficiálních orgánů, tisku i odborné veřejnosti. Tento nevinný happening mimo jiné způsobil, že dalších dvacet let nemohla oficiálně vystavovat. Období v nemilosti vládnoucího režimu trávila tkaním velkoformátových tapisérií s motivem králíka. Králík se stal jejím věrným společníkem v těžkých časech.

 Naděžda Plíšková v roce 1970 vystavila tamtéž nadrozměrnou lžíci s několika litry guláše, a upozornila tak na rozpor mezi rolí nezávislé umělkyně a ženy v domácnosti.

Omezené možnosti svobodné tvorby a marná ambice být dobrou matkou, manželkou a hospodyní ji uvěznily v rozestavěném hlubočepském domě, kde se vážně zranila pádem ze schodů a na několik let uvízla izolována od společnosti.

Tygr v tísni

Nezávislý divadelní soubor vznikl na pražské DAMU na jaře 2010. Zaměřuje se na autorské divadlo, adaptaci literatury 20. a 21. století a hledání nových forem divadla v netradičních prostorech. 

Dramaturgie souboru se vydává mimo konvenční vody interpretace pevného dramatického textu. Obecenstvu nabízí divadelní zážitek z inscenací, které vycházejí z osobní autorské interpretace nedramatických (prozaických, biografických, autobiografických, dokumentárních, esejistických, básnických) literárních děl v klasicistní vile na ostrově Štvanice, nebo na netradičních místech (Mlýn ve Zlaté koruně, Nákladové nádraží Žižkov, Fuchsova kavárna ad.)

Nalézá literární kuriozity, cenné autentické materiály, objevuje dramatické příběhy 20. století. Experimentuje s formou kabaretu, montáže, site-specific, scénické přednášky, hudebního či imerzivního divadla. Skrze adaptace biografické a autobiografické literatury a zásadních děl moderní literatury přináší publiku současný pohled mladých tvůrců na politické a kulturní dějiny.