Maryša je bezesporu brilantně napsaná hra, krutá a beznadějná. Napětí, které je v textu neustále přítomné, se v některých pasážích stává až nesnesitelným. Tak to vidí Jan Mikulášek, jehož Maryša bude její jedenáctou inscenací v historii ND.

„Více než sentimentální vzpomínkou na zašlé časy, kdy lidé nosili krásné kroje a zpívali starobylé písně, je pro nás kritickou zprávou o neutěšeném stavu mezilidských vztahů,“ míní. „Místo porozumění a ohleduplnosti vidíme jen sobectví a nenávist; bezvýchodné situace, do kterých se postavy samy uvrhly, dokážou řešit jen za pomoci pomluv, násilí a alkoholu.“ Nová inscenace by proto mohla nastolit otázky: Jak moc jsme za tu dobu změnili? Umíme se k sobě chovat lépe? Jakou zidealizovanou představu o nás si vytvoří naši potomci?

Třináct let od derniéry té poslední, kterou v roce 1999 připravil Jan Antonín Pitínský, se tedy tvůrci pouštějí do jejího nového, moderního výkladu. Ideální představitelku našli v Pavle Beretové, furiantského Francka v Matyáši Řezníčkovi, rodiče, které nezlomí žádné dívčí slzy, v Taťjaně Medvecké a Vladimíru Javorském a Vávru v Davidu Prachařovi.

„Maryšu všichni dobře znají, obejdeme se tedy bez explicitního folkloru a ukážeme, že děj největší české tragédie je živý bez ohledu na to, kam ho vnějškově zasadíme. Koneckonců, Maryšu máme pod kůží tak trochu všichni,“ říká dramaturgyně Marta Ljubková.

Totéž si o hrdince, jež se vzbouří proti manipulaci, myslí Pavla Beretová: „Maryša mě velmi překvapila. Notoricky známý příběh je současný a živoucí. Je to výborně napsaná hra. Nejvíc mě zasáhlo téma boje o svobodu člověka. A útisk ze stran nesvobodných. Jako by byla Maryšina vlastní svoboda strašák pro nesvobodné. A ti udělají cokoliv, aby tenhle obraz zničili.“

Smutný hrdina

Těžké to má od samého začátku i Vávra. „Každý zná poslední scénu, kdy ho Maryša otráví kávou. Je to takový smutný hrdina, s mladou ženou, jako je Maryša, si není radno zahrávat,“ říká David Prachař. „Vávra to má těžké i proto, že Maryša patří ke kmenovému repertoáru Národního divadla přes sto let. A herec se nemůže vyhnout srovnání s jinými Vávry. Už je to tak, že věk nikdo nezastaví. Francek mě minul, jsem rad, že jsem stihl aspoň pana Vávru,“ doplňuje.

V dalších rolích se představí Martina Preissová (Strouhalka, Maryšina teta), Filip Rajmont (Hospodský) a Kateřina Císařová (posluchačka DAMU, Rozárka, děvečka u Vávrů). Autorem scény je Marek Cpin, kostýmy vytvořila Kateřina Štefková.