Nyní pětašedesátiletý McCurry začínal jako reportér v médiích, přelom v jeho tvorbě nastal v roce 1979, kdy se s pomocí uprchlíků dostal do rebely kontrolovaného Afghánistánu, těsně před sovětskou invazí. Kolekce černobílých fotografií (jejíž výběr je k vidění i v Praze) vzbudila rozruch, ostatně i plnovous a domorodý oděv, v němž McCurry pronikl na druhou stranu a v němž posléze schoval nafocený materiál.

„Téhle série si velmi cením," přiznal novinářům fotograf, jenž za ni získal Zlatou medaili Roberta Capy a který už čtyřikrát zvítězil ve World Press Photo. „Akce byla fyzicky hodně náročná, neměl jsem potuchy o tom, jaká pravidla pohybu mám v dané zóně dodržovat a nerozuměl jsem svým afghánským průvodcům, stejně jako oni nerozuměli mně. Bylo to vlastně dost šílené a měl jsem kliku, že jsem se vrátil."

Sada 107 fotografií na radnici demonstruje, jak široký záběr tvorba amerického autora, jenž fotí už přes třicet let, má. Najdeme tu dramatické záběry z indické písečné bouře, bezprostřední chvíle po zhroucení „dvojčat" v New Yorku či psychicky chorého pacienta v okovech v Kábulu, ale i kouzla okamžiku jako třeba pestře oděnou gejšu mezi kachlíčky metra, barmského rybáře na loďce s doutníkem nebo afghánské Mudžáhidy na houpačce.

Fotografie mají i svůj příběh

Některé fotografie mají i svůj příběh: třeba uplakaný peruánský chlapeček s dětskou pistolkou u hlavy jako oběť šikany nebo indický krejčí plující s hlavou a šicím strojem nad vodou při monzunových záplavách, jemuž ani v tak kritické chvíli nechybí pozitivní úsměv. Když tato momentka z roku 1983 oblétla svět, ozvali se usměvavému Indovi přes fotografa výrobci a poslali mu nový šicí stroj…

McCurry nicméně zastává názor, že nejlepší příběhy vznikají v hlavách návštěvníků. „Záměrně fotky detailně nepopisuji, protože zobrazený výjev pak evokuje fantazii těch, kteří se na ně dívají," soudí autor. „A někdy jsou jejich příběhy zajímavější než realita." Celkem prý nafotil asi milion fotek. „Kdybyste ale chtěli vědět, kolik jich je dobrých, spočítal bych je na jedné ruce," vypočítává skromně Steve.

Ten fotil i pražskou revoluci a české hlavní město považuje za jedno z míst, jež svou historií a magií budí zvědavost. Dojímají jej i uprchlíci, ale zatím je fotit neplánuje. „Na to je potřeba hodně času a zatím je těžké se v situaci zorientovat," míní fotograf. „Ale považuji je za jeden z největších příběhů současného světa, k jehož uchopení není snadné najít správný klíč. Určitě si to ale zaslouží," dodal.