Už příští rok začne několikaletá rekonstrukce historické budovy Národního muzea, která je nyní už v tak špatném stavu, že bez radikálního zásahu by musela být v dohledné době uzavřena.

Jeden ze symbolů Prahy se jako neoddělitelná součást Václavského náměstí stal svědkem mnoha dramatických okamžiků významných pro naše dějiny a mnohdy při tom utrpěl šrámy, které se podepsaly pod jeho špatný stav.

Národní muzeum bylo založeno jako „Vlastenecké muzeum“ už v roce 1818 a prvního stálého sídla se dočkalo o rok později v Šternberském paláci na Hradčanech.

Smetanovo náměstí neprošlo

Ještě v první polovině 19. století se uvažovalo o výstavbě velkorysého střediska kultury na Smetanově náměstí, jehož součástí by se stalo i muzeum. Z plánů sešlo, a tak se rozrůstající sbírky se stěhovaly do Nostického paláce na Příkopě. Kapacitně však toto místo brzy nestačilo, a tak se opět začalo přemýšlet o novostavbě. Zemský výbor chtěl muzeum umístit na Karlovo náměstí, ale radním se tento nápad nelíbil. Později se rozhodli pro pozemek, na kterém rozlehlá budova muzea dodnes stojí.

Stavba začala v roce 1885 a o šest let později se prováděly již dokončovací práce. Náklady se nakonec vyšplhaly na dva miliony zlatých. V rámci stavby se vedly spory o umístění jezdecké sochy sv. Václava. Dnes by si ji jen málokdo dokázal představit jinde než samostatně v horní části Václavského náměstí, ale před sto dvaceti lety architekt a stavitel muzejní budovy Josef Schulz prosazoval, aby byl monumentální bronzový pomník umístěn na muzejní rampu, která stála na místě dnešních schodů vedoucích ke kulturnímu stánku.

Poškození objektu nejen za války

Ve 20. století se muzejní budova stala přímým účastníkem pohnutých dějin národa. Na konci druhé světové války muzeum zasáhla letecké bomba, která vážně poškodila střední trakt s pracovnami a zoologickými sbírkami.

„Budovy do dnešních dnů nejvíc poškodil zub času, magistrála, otřesy a exhalace, a potom též i to, že se do ni někdo často trefoval. Německá armáda, sovětská armáda a čeští raziči tunelů,“ uvedl ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Ačkoli se nutné opravy prováděly, do budovy se jinak ve dvacátém století prakticky neinvestovalo, takže se její stav průběžně zhoršoval až do dnešní podoby, kterou lze nazvat jako havarijní.

„Pokud by nedošlo ke generální opravě, hrozilo by těžké, nevratné poškození. Budovu udržujeme v provozu jen s vypětím všech si,“ dodal Lukeš, podle kterého bude po dokončení rekonstrukce v roce 2015 čekat na návštěvníky jedno z nejmodernějších muzeí v Evropě, s poučnými, ale i vkusně zábavnými expozicemi s dvojnásobným počtem exponátů na širším výstavním prostoru.

JAN PUCI