Zápletka příběhu je jednoduchá - Lise miluje Colase, nicméně matka její volbu neschvaluje. Chce ji provdat za bohatého - a jednoduššího - Alaina. Aby dceru před Colasovými svody uchránila, zamkne ji do komůrky.
Náročná choreografie
Netuší však, že již předtím se do stejné místnosti schoval také Colas. Když se má slavnostně podepsat svatební smlouva, odevzdává významně matka Alainovi klíče od komůrky, ze které však vycházejí před svědky všech přítomných a notáře oba milenci.
Titul představuje podle Faustové jednu z nejvirtuóznějších Ashtonových choreografií, náročnou pro tanečníky v sérii sólových výkonů, které vyjadřují mladistvou vášeň dívky Lisy a jejího milého Colase.
Dějový balet
Marná opatrnost se prvně objevila na scéně Grand Théâtre v Bordeaux dva týdny před vypuknutím Velké francouzské revoluce 1. července 1789 pod názvem Il n‘est qu’un pas du mal au bien (Je jen malý krůček od zla k dobru). Autorem choreografie byl Jean Dauberval (1742 až 1806), žák reformátora umění tance Jeana-Georgese Noverra.
Dauberval inscenoval dějový balet - ballet d’action - podle vzoru svého učitele. Heroická témata své doby rozšířil o žánr baletní komedie. Na scéně vystupují prostí lidé, již ne šlechtici, králové a bozi jako dosud, ale ještě ne nadpozemské bytosti jako v baletním romantismu první poloviny 19. století.
Choreograf Královského baletu
Daubervalova choreografie se stala populární, v roce 1791 byl balet uveden v Londýně a poté se rozšířil po celé Evropě, někdy pod názvem Le Ballet de la paille (Balet o slámě) nebo La Fille mal gardée. V Rusku zdomácněl jako Marná opatrnost v choreografii Mariuse Petipy a Lva Ivanova (1885).
Choreograf Královského baletu v Anglii Frederick Ashton vdechl baletu nový scénický život. Od premiéry v roce 1960 se Ashtonova verze s hudbou Johna Lanchberyho stala ve světě nejoblíbenějším baletem anglického stylu. Nyní tato verze vstoupí i na scénu Národního divadla.
