Festival se odehrával v prostorech dvorků ve staré žižkovské zástavbě, což propůjčilo všem akcím skutečně domáckou atmosféru. Kapely a interpreti nebyli odděleni od publika pomyslnou bariérou vyvýšeného pódia, ale hráli přímo na dvorku před nimi. Na akcích, které byly všechny zdarma, mohl přijít kdokoliv z ulice a poslechnout si hudbu či se občerstvit u stánků, které organizátoři na dvorcích připravili a kde točili pivo či grilovali klobásy.

Celý festival odstartoval ve 14 hodin. Za pomyslné centrum akce by se dal označit pavlačový dům v ulici Pod Vítkovem. V tom sídlí občanské sdružení Offlinestudio, které celou akci uspořádalo. „Ten nápad vznikl podle festivalu, který probíhal v osmdesátých letech na Malé straně," vysvětlila původ akce organizátorka Šárka Lebedová.

„Lidé tehdy pomocí mapičky hledali místa a zákoutí na Malé Straně. My jsme se rozhodli ten festival obnovit, ale ne na Malé Straně, ale tady na dolním Žižkově. Ten podle našeho občanského sdružení, které se zabývá revitalizací této lokality, opravdu potřebuje, aby o něm lidé věděli. V osmdesátých letech měly být asanované, což se nakonec komunistům naštěstí podařilo jen zčásti," uvedla Lebedová. Domy na dolním Žižkově podle ní mají zajímavou a neopakovatelnou atmosféru.

Sdružení Offlinestudio celou akci organizovalo a zaštiťovalo, některé dvorky si však svůj program připravily samy. „Například Klinika, Žižkostel nebo Galerie Prokopka si dělají program samy, ale také s naší pomocí," doplnila Lebedová.

Problémy s financemi

Přípravu celé akce letos zkomplikovaly problémy s financemi, protože sdružení oproti loňsku nedostalo na akci peníze od městské části, takže se muselo spolehnout na výběr peněz od podporovatelů přes internetovou crowfundingovou platformu. Tam se však nepodařilo vybrat ani polovinu cílové částky 50 tisíc korun. I přes finanční problémy se však program podařilo zajistit, i když většina kapel nakonec hrála zadarmo.

Akci na dvorku v ulici Pod Vítkovem zahájil autorským čtením básník Josef Lebeda, organizátoři mezitím zvučili aparaturu pro kapelu Iansamba, jejíž kytarista a zpěvačka pochází z Brazílie. Kombinace žižkovského dvorku a jihoamerické hudby byla opravdu originální a celkový dojem doplňovalo i počasí, kdy chvílemi pršelo a chvílemi svítilo slunce.

„Dneska i včera se nám stalo, že když začneme hrát, začne pršet," říká s úsměvem perkusista kapely Jakub Škrha. Dodal, že je to o to zajímavější, že jméno jejich kapely je složené ze slov samba a Iansa, což je brazilská bohyně hromu a deště.

Kapelu si přišlo poslechnout asi kolem dvaceti lidí, což je oproti minulému ročníku podle Škrhy o více než polovinu méně. Kapele to však podle něj nevadilo a na akci ocenila pohodovou atmosféru. „Atmosféra byla výborná. I když tam bylo méně lidí, tak pořád dokázali udělat výbornou náladu. Jak je ten dvoreček malý a sám o sobě má atmosféru, tak se nám hrálo opravdu výborně," doplnil.

Starý Žižkov na fotografiích

Jen o pár desítek metrů dál si mohli zájemci v butiku a galerii Le Boudoir prohlédnout fotografie spolumajitelky obchodu, malířky a fotografky Sylwie Hacieji. Umělkyně, která je původem z polského Krakova, si podle svých slov zamilovala Prahu a Žižkov obzvlášť. Proto se pokouší zachytit na fotky starý Žižkov, který podle ní pomalu mizí.

„Každý den je pro mě inspirace jít na procházku a zachytit patinu Žižkova. Myslím, že to zčásti začíná mizet," uvedla. „Já jsem více malířka než fotografka a ta žižkovská patina je neuvěřitelně malířská. Byla by velká škoda ji nezdokumentovat, dokud tu je," míní. Její fotografie zachycují detaily žižkovských zákoutí.

Od sedmi hodin pak hrál na dvorku v La Budoiru britský hudebník Justin Lavash, který už zhruba deset let bydlí v Praze. Přišlo si ho poslechnout kolem patnácti lidí, kteří vynikajícího kytaristu po každé písničce odměnili potleskem a pár drobnými do klobouku. I on si akci pochvaloval. „Myslím, že to je dobrý nápad, dvorky jsou opravdu skvělé," uvedl.