Melancholická nálada obrazů patří k Janu Zrzavému skoro stejně jako červená čepička k jeho vousaté hlavě. Horské masivy, vesnické domky či pobřežní tišiny utopené v lehkém oparu snění. Jsou-li v nich postavy (převážně ženské), působí, jako by ustrnuly v krajině zachycené v okamžiku ztišení. Poetické i výtvarné kvality díla Jana Zrzavého teď připomíná čerstvě otevřená výstava v Museu Kampa poskládaná ze sbírek soukromých sběratelů.
S hůlkou a baretem
Pamětníci ho znají jako pána, vykračujícího si s hůlkou a baretem po zámeckých schodech k ateliéru v domě sochařky Hany Wichterlové. Lidé ho na ulici poznávali a oslovovali ho, byl v tom nejlepším slova smyslu umělcem národním.
Vycházel ze symbolismu počátku 20. století, ale jinak byl vždy svůj, odlišný, po avantgardních počátcích souznívalo jeho dílo spíše s neoklasicismem a magickým realismem. Své nejúspěšnější obrazy komponoval velmi pečlivě. Byl známý tím, že maloval převážně v noci, denní světlo nepotřeboval, pracoval zpaměti a podle skic. Ke každému obrazu existuje řada přípravných kreseb a finální kresba uhlem.
Erotika i andělé
Výstava na Kampě je rozdělena do čtyř okruhů. Rané expresivní, někdy i erotické kresby datované kolem první světové války, stylizované figury nadané psychologickým obsahem, intenzivně působící náboženské motivy usměvaví andělé, tváře Krista a Jana Křtitele prozářené čímsi tajemným.
A konečně, známé krajiny Bretaně, římské Via Appia i Čech, Vysočiny či Ostravska. Benátské motivy ovládají pro osvěžení geometrické prvky. Zrzavého krajiny působí často jako zátiší, jehož prvky tvoří roztroušené lodě, stavby či kříže. Mezi vystavenými pracemi najdeme i aukční rekordy posledních let. Je mezi nimi i Kalvárie v Locronanu II., jež byla loni vydražena za 17, 04 milionu.
