Michal Pavlíček hudbou žije i přes tinnitus. Křísí Pražský výběr i Stromboli

V únoru oslavíte důležité životní jubileum? Nepochybuji, že budete slavit muzikou…

Kulatiny oslavím hlavně s rodinou a přáteli. Můj syn Michal mi ještě k této oslavě zorganizoval koncert ve Foru Karlín 17. února, kde to bude takový koncertní mejdan s fanoušky a známými.

K významnému výročí už pět let vzniká filmový dokument Pět tuctů Čombeho aneb Srdeční záležitost Michala Pavlíčka. Stejně je nazvaný i narozeninový koncert. Jak bude večírek vypadat?

Bude to dvouhodinový happenning. Vystoupí Stromboli, BSP, Supergroup,Vilém Čok, Michael Kocáb, Andrej Šeban a další a k tomu všemu Hudba Hradní stráže a Policie České republiky.

Jak probíhá spolupráce s režisérem dokumentu, scházíte se náhodně?

Dokument se natáčel v průběhu 5 let. Byly to takové občasné sondy do mého soukromého i pracovního života.

Budete u závěrečného stříhání snímku?

Do toho vstupovat nechci. Je to režisérův pohled na můj svět, záznam mého hudebního a lidského vyznání.

Z čeho vznikla vaše přezdívka Čombe?

Tu jsem vyfasoval od Jiřího Tomka v raných dobách Pražského Výběru. Měl jsem jedno krizové období, kdy jsem se moc nezúčastňoval mejdanů po koncertech. Čombe byl v té době nějaký africký separatista a Jirka Tomek mně tak začal říkat. Čombe separatista.

V posledních letech se věnujete návratům vašich nejzásadnějších kapel: BSP, Pražský výběr a Stromboli. Co vám daly?

Není to jen přehrabování se v albu starých fotek,není to jen sentimentální vzpomínání, ale víte, všechny tyto kapely se staly součástí vašeho života a člověk se k ním vrací, protože prostě bez toho nemůže být. Je to nějak silně propojený. Člověk je už ve věku, kdy už nemá ani chuť začínat od začátku a stavět novou kapelu.

V ukázce z dokumentu jste prozradil, že je pro vás zhmotnění některých vzpomínek na tyto tři kapely důležité. Provázely ty návraty i negativní emoce, nebo to funguje tak, že na to špatné člověk zapomene a už zbude jen to dobré?

Usmíření Pražského Výběru byl silný emotivní zážitek. Byl to moment, který nás zase spojil a jsem rád jsme prošli touto očistnou kůrou a že toto vymazání mraků z hard disku duše máme za sebou. Vztahy jsou jako předtím, možná v něčem posunuté dál. Zmizelo napětí, jsme prostě v pohodě.

Nejaktuálnější jsou Stromboli. Zajímalo by mě, jestli ještě někdy vzkřísíte Pražský výběr, osobně bych to ocenila, protože jsem o koncert nesmyslně přišla.

Pražský Výběr chystá na příští rok nové tažení. Oprázdninách hrajeme sérii koncertů na Hradech, pak chceme konečně vydat novou desku a 7. prosince O2 arena koncert se symfonickým orchestrem.

Se Stromboli vás čekají i nějaké aktuální klubové koncerty…

Stromboli budou hrát v únoru a březnů několik koncertů turné Fiat Lux a v Praze 17. února na tom mém kulatinovém večírku.

Jak vzpomínáte na natáčení s Václavem Havlem a jeho Odcházení?

Vzpomínám často s velkou úctou a zároveň i lítostí, že Václav už není mezi námi. Byl to pro mne silný životní moment a poznání člověka, kterého jsem si velmi vážil a který zásadně obohatil náš život.

V letech 1995-2002 jste se podílel na pořadu České televize Na Kloboučku, dnes už se stejně jmenuje nahrávací studio a vydavatelství. Nechybí na české hudební scéně obdobný pořad?

Hudební pořady Na Kloboučku existovaly pomalu 10 let a vlastně ve finále, když to řeknu lidově, už nebylo z čeho vařit. Vyměnily se v něm spousty muzikantů a myslím, že skončil v pravou chvíli. Nemělo smysl dělat další repete. To nic nemění na situaci, že podobný pořad může zase v budoucnu vzniknout. Rodí se nové generace muzikantů a živé hudby v televizi nikdy není dost.

Kromě všech svých rockových projektů se věnujete i muzikálům a filmové hudbě, co je v tomto ranku aktuální?

Právě jsme dokončil hudbu k celovečernímu filmu Agava v režii Ondro Šulaje a s panem Jiřím Suchým dodělávám muzikál Faust.

Omlouvám se, že zabřednu i do nepříjemných otázek, ale osobně mě velmi zajímá, jak takový velký muzikant jako vy, který hudbou doslova žije, může fungovat s onemocněním tinnitus, laicky pískáním v uších. Používáte nějaké ucpávky do uší? Co byste poradil hudebníkům, které tohle peklo potká?

Těžká rada. Je to velmi subjektivní. Být šetrný k uším. Snažit se tomu nepodlehnout a hlavně nenechat si tím rozvrátit psychiku. Já šelest hodně maskuji hudbou, kterou jsem obklopený od rána do večera.

V roce 2006 jste se účastnil české Vzpomínky na Queen a v roce 1992 dokonce vzpomínkového koncertu v Rudolfinu. Máte tuto kapelu rád? Koncem listopadu si veřejnost připomněla den, kdy svět opustil nejlepší zpěvák všech dob.

Abych pravdu řekl, vyrůstal jsem na Zepelínech a Queen jsem zas tak nemusel. Nicméně jejich skladatelské umění a neuvěřitelný nasazení a výraz Mercuryho jsou obdivuhodné.

Opravdu jste začal hrát na kytaru kvůli tomu, že jste si poranil meniskus?

Tak se to nějak v životě semele. To jsou ty náhody. Měl jsem ve 13 letech úraz kolena a dostal jsem na tři měsíce nepohyblivou sádru. Byl jsem domuna posteli a celý ten čas jsem si brnkal a tam to všechno nějak začalo. Zájem o hudbu už jsem měl předtím. Poslouchal jsem Beatles, Doors, Zeppeliny… ¨

Chodíte ještě na koncerty jiných hudebníků? Vzpomenete si na nějaký koncert nebo desku, které vás osobně potěšily?

Byl jsem třeba na koncertě Petre Gabriela , který patřil vždy k mým oblíbeným hudebním velikánům a občas si poslechnu nějakou novinku. Na YouTube se rád koukám na nějaké záznamy koncertů, které člověk nemá šanci vidět.

Nedávno jste se setkal s hudebníkem Jeffem Beckem, koho pro vás důležitého ze světa hudby jste měl ještě možnost potkat?

Jsem rád, že jsem si mohl podat ruku a prohodit pár slov s Jeff Beckem, který je pro mne opravdu ten pan Kytarista. Nějaké další speciální přání nemám.