Hned úvodní skladby Creeping Death a For Whom The Bell Tolls z průlomového druhého alba Ride The Lightning (1984) naznačily, že kapela bude často vzpomínat na svůj raný, trash-metalový repertoár.

Převážně mužské publikum s chutí křičelo slogany písní a vytvořilo atmosféru ne nepodobou sportovnímu utkání, ve kterém by nastoupilo pouze jedno mužstvo, v harmonické shodě podporované všemi přítomnými fanoušky.

Pódiové nasazení čtveřice již nemladých hudebníků také do jisté míry připomínalo sportovní výkon. Kapela neztratila energii po celé dvě hodiny koncertu, přičemž nejsilnější zbraní Metalliky zůstává práce s dynamikou. Porovnáme-li třeba brněnský koncert Metalliky z roku 1993 se současným, zdá se, že k žádné únavě materiálu nedochází. Právě naopak, současný koncert byl přesvědčivější, protože drog a alkoholu zbavený frontman James Hetfield je v mnohem vyrovnanější pěvecké formě.

Viditelně nejvíce si koncert užíval služebně nejmladší člen skupiny, baskytarista Robert Trujillo. Bujaře pobíhal po pódiu, dělal opičky a především dodával rytmice lehkost a hybnost.

Bouřlivý aplaus sklidily podle očekávání obě balady The Unforgiven a Nothing Else Matters z komerčně nejúspěšnějšího „černého alba“ Metallica 1991, ale i členitá kompozice Fade To Black (1984) a metalová hymna Master Of Puppets (1986).

Dobře zvládnutý byl zvuk, „čitelný“ na téměř celé ploše stadionu. Po vizuální stránce si Metallica vystačí bez rekvizit či filmových dotáček, obří obrazovka přenášela detailní záběry z dění na pódiu. K dokreslení sugestivní protiválečné skladby One (na motivy knihy Johnny si vzal pušku) použila Metallica jako obvykle pyrotechniku. Dělbuchů, plamenometů a rachejtlí si publikum užilo i v závěrečné skladbě hlavního bloku koncertu Enter Sandman. Spolu s duněním hudby a zataženou oblohou nad Edenem vyvolala Metallica dokonalý dojem rockové bouře.

V přídavcích se kapela vydováděla na přímočarých cover-verzích písní punkových kapel The Misfits (Last Caress) a Anti-Nowhere League (So What). Publikum poslala do přeplněných tramvají vlastní, rovných 25 let starou skladbou Seek And Destroy.

TOMÁŠ S. POLÍVKA