Jeden z nejsilnějších zážitků jedenáctého ročníku United Islands.

Osm venkovních scén, 20 klubů, 150 hudebních projektů a 60 tisíc lidí. Největší pražský hudební festival se po roce na Ladronce vrátil do centra metropole, díky veřejné sbírce otevřel novou hlavní scénu v Kinského zahradě a přivezl opět řadu jmen, která sice možná v Česku nejsou moc slyšet, ale to nijak nesnižuje jejich kvalitu.

Třeba zmíněné Houpací koně. Skupina fungující už od roku 1991 kolem učitele Jiřího Imlaufa vydala šest desek. Zatím poslední, Everest, loni. Začínali v pohlcení muzikou Pixies, The Cure, nebo Sonic Youth, ale postupně se vypracovali ke svému pojetí nezávislého rocku, v němž se mrazivá témata střetávají s nadějí, kytary hladí, ale zrovna tak řežou a - i když hrají venku - mají výborný zvuk. Houpací koně u nás nikdy nebudou mainstream, ale o to úžasnější je, že i taková kapela si díky festivalu, na který je (až na pár výjimek) vstup zdarma, může oslovit spoustu nových posluchačů.

Zdravě naštvaní zelenáči

Podobné pocty se na Kampě dostalo pražským emo elektronikům s hutnými bicími Vložte kočku. Na rozdíl od kapely Houpací koně jsou to sice ještě zelenáči - ale zrovna takové, zdravě naštvané zelenáče, balancující mezi peklem a Jarkem Nohavicou, člověk chce slyšet.

Vyhrát se ještě bude trochu muset indie popový projekt Lukáše Vydry Mayen, jemuž v dreampopových kytarových plochách občas nepříjemně ujede hlas: ale nakonec mu snadno odpustíte, protože jeho talent udělat jednoduchou kytarovou písničku, kterou si mohou lidé notovat zrovna tak u nás jako za hranicemi, hranice překračuje.

Nemá smysl vyjmenovávat: v programu letošních United Islands bylo pozoruhodných hudebních nadějí několik. Občas sice lehce přeceněných - třeba holandští When We Are Wild, kteří hráli v sobotu na hlavní festivalové scéně v Kinského zahradě mezi headlinery Ohm Square a Bajofondo, jsou průměrně znějící nasládlá kytarovka, která s trochou marketingové podpory může skutečně brzy být známá, ale asi ničím převratná. Na druhou stranu, byla u nás poprvé, což se počítá.

Díky za každý festival

Kinského zahrada ve svojí festivalové premiéře též obstála. Pohled na desetitisíce lidí na Ladronce byl loni sice efektnější než letošních šest tisíc v zahradě, ale dívat se na hudbu ze svahu a být „mezi svými" (mezi lidmi, kteří podobně jako vy tomuhle festivalu přispěli nějakou korunu) má něco do sebe. Pořadatelé už naznačili, že příští rok budou chtít tento prostor otevřít znovu.

A já už jsem vlastně teď zvědav, kdo si v něm zahraje. Díky za každý festival, kde netřeba hádat, zda to budou zase Kryštof, Mandrage nebo Chinaski!

Čtěte také: Festival United Islands zahájili Republic of Two