Václav Kopta v ní ztvárňuje mocného českého velkopaštikáře Borise, který ve své omezenosti dospěje k názoru, že je stejně osvícený jako Karel IV. Má prostě úroveň. „Na světě, potažmo v Česku je těchto nabubřelých, rychle zbohatnuvších pitomců, kteří víc než mozkovou tkání disponují svými konty, dost a dost. Když k tomu, nedej bože, ještě získají moc, ať už ve firmě či jinde, vzniká poměrně nebezpečný koktejl. A na to je třeba upozornit, i když ne všem je to po srsti,“ sděluje.

Ačkoliv ve hře najdeme narážky na současné (nejen) společenské dění, rozhodně prý nešlo o to, vytvořit takzvané politické divadlo a ně- koho veřejně pranýřovat. „Myslím, že nikdo z nás (v komedii dále hrají Lucie Benešová, Jana Bernášková a Igor Chmela) to nemá rád. Že se věci dějí, navíc v situaci, kdy jsme před volbami, je namouduši čistá shoda náhod. Prostě jen na jevišti blbneme a řádíme na pozadí syžetu, který mistrovsky načrtl Petr Kolečko. To je celé.“

Knedlík i kosmonout

Je nasnadě, že už při zkoušení této taškařice v níž vedle Borise potkáme jeho čerstvou manželku, která už svatbu absolvovala několikrát a její výsadou je, že za každých okolností dokáže sehnat dobrý český knedlík, kosmonauta, jenž se právě vrátil z mise na Mars, a dceru stavitele golfových hřišť zažívali herci permanentní legraci.

„Což ovšem nebývá zárukou, že se posléze budou bavit i diváci,“ podotýká Kopta. „Ale máte pravdu. Jak prohlásil režisér David Drábek zkoušením jsme se prořehtali k premiéře. Jsem za tuhle zkušenost, za tuhle premiéru nesmírně vděčný.“

Už dnes večer ovšem čeká Václava Koptu úplně jiná role. V pražském Divadle Viola se společně se svojí ženou Simonou Vrbickou a Miroslavem Táborským představí v inscenaci Volnost, rovnost, gastronomie, která je volným pokračováním už zmíněných Tří gentlemanů.

Oslava Gastronomie

„Volnost, rovnost, gastronomie je hravá oslava francouzské gastronomie nazíraná očima anglického humoristy Petera Maylea, kterou jsme nazkoušeli pod režijní taktovkou Lídy Engelové. Celé je to o jídle, takže téma, které mě nesmírně ba- ví. V představení mám i své písničky. A oproti Dvou nocím na Karlštejně jsem v něm za solidního chlapíka. Viola má v sobě zvláštní kouzlo, magii. Lidé, kteří tam chodí, neočekávají, že herci budou v určitých situacích například kopat do židlí. Nic takového se tam nehodí prostředí Violy vyžaduje sou- středěnou hereckou práci.“

Fakt, že je herec už delší dobu divákům hodně na očích, považuje za shodu náhod. Za žádnou „hvězdu“, jak jej nazývaly některé divačky při premiéře v Kalichu, se nepovažuje. „Zůstávám velkým realistou. Co to vlastně v českých podmínkách znamená být ‚hvězda‘? Jedu na nákupy do Drážďan a ejhle za hodinu od Prahy bublina splaskne, nikdo mě nepoznává a neptá se mě, co dělá Simča z Ulice,“ směje se.

„Že mám teď víc příležitostí, není mou zásluhou, nebo výsledkem nějaké mé enormní snahy. Nabídky na role dostávám na základě těch předešlých práce prostě dělá práci. A co si budeme povídat, typově jsem vyplnil určitou díru na trhu, měl jsem štěstí. Daní za to je, že mám i sedmadvacet představení do měsíce, k tomu točím seriály… Jedu na divoké skluzavce. A až to jednou skončí, se vší pokorou se vrátím k pianu či k psacímu stolu a budu se živit skládáním a textařinou,“ dodává Kopta.