Součástí festivalu je opět také Mezinárodní soutěž, do které se letos probojovalo 18 krátkých snímků. O vítězných filmech letos rozhodne mezinárodní porota, v případě Divácké ceny pak také samotné publikum.

O tom, co letošní pražská přehlídka krátkometrážní tvorby nabízí, co chystají organizátoři nového a proč by měl vlastně divák v kině zhlédnout krátké filmy, přináší Pražský deník rozhovor s dramaturgem festivalu Karlem Spěšným.

Karel Spěšný: Výhoda krátkého filmu? Když se mi nelíbí
prvních patnáct minut, nečeká mě dalších osmdesát

V čem se bude letošní 9. ročník festivalu krátkých filmů lišit od předchozích?

My doufáme, že každý ročník je díky filmům, které jsme do něj vybrali, jedinečný zážitek. Nicméně letos bude mít po roční pauze náš sobotní "půlnoční program" s názvem Brutal Relax Show opět svého průvodce. O patřičně zábavný průběh večera se bude starat herečka Simona Babčáková.

Jaké byly začátky s festivalem v Praze?

Na začátku jsme věděli, že existuje celý segment filmové tvorby, který se divákům líbí, ale v Čechách jako by neexistoval. Teprve postupem let jsme zjistili, jak skutečně velký je, kolik tisíc krátkých filmů ročně vzniká, kolik festivalů je po světě a jak moc jsou krátké filmy oblíbené mezi mladými filmaři. Za tu dobu se z krátkometrážní tvorby ale také definitivně stalo regulérní filmové odvětví, bohatě podporované spoustou institucí a s naprosto profesionálním zázemím jak pro tvorbu, tak distribuci, s filmovými trhy a podobně. I u nás snad už lidé se zájmem o zajímavé filmy zjistili, co jsou krátké filmy a v čem spočívá jejich kouzlo, takže na festival chodí stále víc a víc diváků, což je nejdůležitější.

Festivalový program je rozdělen do několika sekcí, můžete je stručně představit? Z čeho si mohou diváci vybrat?

Vybírat mohou ze sedmi programových bloků, v nichž je celkem téměř 70 krátkých filmů z celého světa. Osmnáct filmů, které nám přišly úplně nejzajímavější, jsme vybrali pro Mezinárodní soutěž ta je pak rozložena do tří bloků. Sekce Blue-Tongue Films je věnována jedinečné tvorbě stejnojmenné australské společnosti, která má od roku 1996 na svém kontě už dvacítku velmi úspěšných krátkých filmů. Panorama představuje filmy, které si jako své favority vybraly festivaly v Cannes a Berlíně, Evropská a Britská filmová akademie a letošní držitel Oscara. Polish Shorts uvádí je program sestavený z nejčastěji hraných a oceňovaných polských krátkých filmů současnosti a byl sestaven ve spolupráci s Krakovskou filmovou nadací, jež se stará o podporu a propagaci polských krátkých filmů ve světě.

Říkáte, že v mezinárodní soutěži se letos utká 18 filmů. Na co se může těšit snímek, který získá Hlavní cenu, kromě finanční odměny dva tisíce eur?

Že bude moci hrdě uvádět, že na filmovém festivalu získal hlavní cenu. To mu může pomoci, aby si ho všimly další festivaly nebo televize. Nikoli ovšem ta Česká…

Krátké filmy mají nepochybně svoje místo na mezinárodní kinematografické scéně. Co byste vy sám na krátkometrážních snímcích vyzdvihl?

Je to svým způsobem alternativa k běžné filmové produkci. Jsou to vesměs filmy začínajících režisérů, kteří si na nich zkoušejí, co dokáží. Je v nich ideálně kus hledání, experimentování, drzosti. Protože jsou krátké, mají trochu jiný rytmus vyprávění a dají se v nich zpracovat náměty, které by na celovečerní formát z různých důvodů nebyly. Zároveň vznikají v často naprosto profesionálních a na české poměry třeba technologicky i snových podmínkách. Tahle kombinace mladistvého zápalu, tvůrčí svobody, kondenzovaného způsobu vyprávění a profesionálního zázemí jsou jedinečný amalgám, ze kterého vznikají jedinečné filmy, které jiné než ty, které můžete potkat v "normálním" kině.

Na co byste k návštěvě Světozoru nalákal i ryzí zastánce celovečerních filmů…?

Právě na ty "trochu jiné filmy" a trochu jiný divácký zážitek. Když na ploše jednoho celovečerního filmu jako divák absolvuji šest různých filmů, v různých žánrech, s různými emocemi a v různých stylech, je to prostě jiné. Možná je to těkavé a nesoustředěné, možná to dobře zapadá do naší každodenní zkušenosti a je to dokonale vyladěné na náš současný způsob vnímání. A taky platí, že když se mi nelíbí prvních patnáct minut, nečeká mě dalších osmdesát.

Jaký snímek si vy sám nenecháte na letošní přehlídce ujít?

Těch by bylo skoro sedmdesát… Ale budiž. Filmy Blue Tongue Films, protože jsem je viděl již před lety a mnohé z nich nemůžu pořád vyhnat z hlavy. Brutal Relax Show, protože se Simonou Babčákovou to bude legrace, i když dost hrůzostrašná a pokud to půjde, tak co nejvíc soutěže, protože jsem většinu těch filmů nikdy neviděl v kině, kde je zážitek vždycky trochu jiný, než když se na ně člověk dívá na obrazovce.