Málokdo by ho ale čekal coby krále Jiříka z pohádkového muzikálu Kapka medu pro Verunku, třebaže právě tohle je kus, který Kamila velmi naplňuje a těší. Vůbec to samozřejmě neznamená, že by opouštěl rockového, koncertního fanouška. Rocker s ďábelským hlasem Kamil Střihavka prostě není nudný zpěvák jediného hudebního žánru. Dobře se cítí na koncertě i v pohádkovém muzikálu.
Legendární rocková kapela BSP ohlašuje po sedmi letech návrat na rocková prkna. Balage, vy a Pavlíček si společně zahrajete 3. dubna v pražské Hybernii, a následovat bude několik dalších koncertů. Kdo s tím nápadem přišel?
Není to právoplatný comeback. Je to jen jedno z našich dalších připomenutí, kdy si čas od času dáme vědět, že máme všichni tři víc času a můžeme si zase společně s fanoušky připomenout naše starý fláky. Tentokrát jsem iniciátorem nebyl já. Michal Pavlíček v rámci comebacku Pražského výběru zatoužil i po BSP. Asi se mu stýskalo.
Kolik koncertů se dohromady chystáte odehrát?
Nebude jich moc, protože volných termínů zase tolik k dispozici nemáme. Návrat je to tedy spíše na oko. Koncert 3. dubna v Hybernii pro nás bude vůbec prvním koncertem pro sedící publikum. Všechno je jednou poprvé, bude to zajímavá nová zkušenost. Donutí nás to zahrát staré věci nějak jinak, něco si dát třeba akusticky.
Tak výjimečný koncert by si zasloužil i nějaký záznam…
Žádný záznam neplánujeme. Před těmi sedmi lety, kdy jsme se loučili na dobu neurčitou, jsme poslední koncert z Retro music hall zaznamenali na DVD, jmenuje se „BSP Live in Retro". Součástí je i „bestofka" z našich dvou alb, které jsme v devadesátých letech natočili. Iniciátorem toho záznamu jsem byl já. Nechal jsem to natočit pro nás, abychom měli něco do archivu, protože nemám na BSP žádnou památku, žádné fotky v albech, nic. V podstatě nemám ani žádné desky, všechny jsem rozdal. Ten koncert měl tehdy neuvěřitelnou atmosféru, byl to opravdu výjimečný večer. Když jsem potom ten záznam pustil klukům, rozhodli jsme se, že to vydáme, aby do svých archivů měli památku i naši fanoušci. Nyní ale není důvod něco zaznamenávat. Během té sedmileté pauzy se nic neudálo, krom toho, že jsme všichni zestárli. Že spolu budeme znovu stát na pódiu beru jako příjemné rozptýlení. Uvidím zase kamarády, které mám rád.
Proč ta sedmiletá pauza?
My jsme nebyli nikdy právoplatnou skupinou, původně to měl být pouze studiový projekt, tak to Ota Balage myslel, když nás v tom devadesátém roce dal všechny tři dohromady. Po druhé desce, když jsme absolvovali Turné v modrém, což byl vrchol našeho seskupení, jsme jezdili vyprodané zimní stadiony a byli v nejlepší formě. Tehdy přišel Michal Pavlíček s tím, že se vrací s Pražským výběrem. Měli opět comeback, jako nyní, a točili novou desku. Michal chtěl mít klid na práci. Přišel a řekl, že by byl rád, kdybychom na dobu neurčitou dali BSP k ledu. S Otou jsme mu nestáli v cestě.
Ale sporadický návrat už jednou nastal…
Když jsme se po letech dali zase dohromady, bylo to jen kvůli tomu, abychom si zahráli ty naše pecky a stáli na jednom pódiu. Zjistili jsme, že to mezi námi pořád stejně funguje, a že ta energie tam je, ale už jsme nenašli společnou řeč nad novými věcmi, které by třeba směřovaly k další desce. Odehráli jsme jedno nebo dvě podzimní turné, a ve chvíli, kdy jsme zjistili, že máme na muziku každý diametrálně odlišný pohled, tak jsme se rozešli.
Jaký je tedy váš pohled na současnou rockovou scénu?
Je zde spousta šikovných seskupení, ale abych řekl pravdu, až takový přehled nemám. Vzhledem k tomu, že rocková hudba se stala skutečným menšinovým žánrem, tak žádné vyloženě dobré nové party mě nezaujaly. Na druhou stranu jsou zde pořád staří kozlové jako Krucipüsk, kteří do toho pořád řežou výborně.
Co taková RockOpera v Holešovické tržnici? To přece nepochybně je seskupení mladých lidí! Vím, že se tam občas objevujete v roli boha Apollóna v rockopeře Oidipus Tyranus. Navíc v dubnu bude mít premiéru nová metalová opera 7 proti Thébám…
Milana Steigerwalda i Pavlu Forest znám už asi dvacet let, jsme kolegové. Česká republika je malá a rocková obec ještě menší. Znám je z doby, kdy ještě jezdili s King Size. Milan mi před třemi lety zavolal a představil mi tento projekt. Vysvětlil mi, co dělají, že mají za sebou Antigonu a že tak trochu za chodu sbírají zkušenosti, jak správně tvarovat tento hudební žánr - rockovou operu. Poslechl jsem si tu muziku a vážně se mi to líbilo. Milanova skvělá muzika byl jeden z důvodů, proč jsem kývnul na to, že budu hostovat, když budu mít čas, ale nebudu stálým členem souboru. Když jsem poznal pozadí tohoto projektu, tak nadšení těch mladých lidí a originalita, která v tom je se mi líbí.
Originalita? V čem konkrétně?
Co teď frčí, je multimediální divadlo, říká se tomu nový cirkus, s prvky hardcorové muziky, a s živou prezentací akrobacie, pyrotechniky a hudebníků. Jde z toho hrozně příjemná pozitivní energie a baví mě to. Je to určitý druh punku, ve smyslu organizace a uchopení tohoto stylu, určitá svobodomyslnost a syrovost. Důležité je, že zůstal prostor pro kreativitu jedince. V době, kdy jde všem o profit, se najednou objeví soubor, který chce jenom dělat kvalitní show. Když mám čas, přijdu a jsem součástí toho večera. Je to příjemné zpestření, změna prostředí a úplně jiná energie, než jakou vnímám v divadlech nebo na koncertech.
Nemáte problém s tím, že jste byl opět obsazen do role Boha?
Nemám s tím vůbec žádný problém. Nahlížet na někoho shora, to by mi šlo (úsměv). Má účast byla podmíněna tím, že to nebude postava, bez které by se to nedalo hrát. Jde tam především o hudbu. Kdo hraje kterou postavu, je druhořadá věc.
V muzikálu Kapka medu pro Verunku je vaše role krále Jiříka jasně daná…
Muzikál je prezentovaný jako rodinný a je primárně určený dětem. Hrajeme každou neděli v Hybernii od 11 hodin a 15 hodin a můžu to vřele doporučit. Reakce dětí jsou úžasné. Představení je profesionálně zvládnuté a stylově čisté, zkrátka krásná věc a pro mě zajímavá, pozitivní zkušenost. Je to zdravá alternativa pro rodiče, kteří v neděli ráno mohou děti místo k zapnuté televizi posadit do divadla. V neděli odcházím z divadla krásně nabitý, naladěný a s úsměvem na tváři.
Jaký dětský divák je?
Dětský divák je ve všech směrech jiný než dospělý. Bezelstnost a upřímnost, způsob, jakým dávají najevo emoce, jestli se jim to líbí nebo nelíbí. Měl jsem je možnost pozorovat při generálkách, kdy hrála má alternace a já seděl v hledišti vedle nich. Zaskočilo mě, že také puberťáci, od kterých bych čekal, že budou cyničtí a ironičtí, byli úplně jednoduše nadšení. Pokud dostanou takhle čistou formu a emoce, dokážou si to sami zpracovat. I tatínkové, kteří to třeba mají za trest a musejí se svou ratolestí do divadla, odcházejí nadšení.
Vy sám máte rád pohádky?
Každý normální člověk, i dospělý, má rád pohádky. Kapka medu pro Verunku je čistá pohádka, a v této době je fajn nechat lidi odejít z divadla s pocitem, že dostali milé pohlazení.
Muzikál Jesus Christ Superstar, který vás proslavil, se konečně znovu uvádí v Hudebním divadle Karlín, a to již třetí sezónu. Říká se: „Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš."
Nechtělo se mi. Dlouho jsem tyto nabídky odmítal, ale nakonec jsem se nechal ukecat. Spousta lidí mi říká, že do Karlína nechce jít, protože má v paměti tu první verzi z devadesátých let ze Spirály. Je to devatenáct let, co byla premiéra. My Češi jsme konzervy, každý na to má nějakou nostalgickou vzpomínku.
Jakou máte vy?
Byli jsme v tom divadle taková zvláštní komunita. Parta lidí, kteří žili čtyři roky pohromadě. Hrála tam absolutní špička české rockové scény, ať už interpretačně nebo instrumentálně. Vznikaly tam nové projekty, kapely, rodily se nám tam děti, psi, kočky. Žili jsme dost intenzivně a to představení nás spojovalo.
Co vás tedy nakonec zlomilo, že jste na tu nabídku kývnul?
Já konzerva nejsem, tak jsem si řekl, proč ne. Zlomilo mě to, že spousta mladých lidí mě neustále bombardovalo dotazy, jestli ještě někdy Jesus bude, že to znají jen z vyprávění. Oni to také chtěli zažít. Nepřestává mě překvapovat, jak nadčasová hudba to je, už ji objevuje čtvrtá, pátá generace! Je plná emocí, k tomu příběh příběhů, sám o sobě silný, v brilantním překladu Michala Prostějovského. Zkrátka zážitek ve všech směrech.
Má obnovený Jesus něco, co starý neměl?
Mladí lidé, kteří tam hrají teď, tomu dávají jiný rozměr a musím uznat, že jsou mnohem dál, než jsme byli my! Kumšt se v rohu rozhodně nekrčí. Jsou po všech směrech lépe připravení pro muzikálová prkna. Jsem rád, že Praha, jako kulturní metropole, má na repertoáru opět Jesuse, který ční nad vším tím, co zde muzikál jako žánr chrlí. Krása představení se zrcadlí i ve tvářích diváků. Když se do nich na děkovačce podívám, vzpomenu si na všechny prosby mladých lidí, kteří toužili to představení vidět. To jsou pro mě chvíle absolutní satisfakce.
Kdo je… Kamil Střihavka
Zpívat začal s power metalovou kapelou Motorband, později po boku Michala Pavlíčka a Oty Balage v rockovém uskupení BSP. Proslavila jej role české adaptaci muzikálu Jesus Christ Superstar v roce 1994 a tomuto žárnu zůstal věrný dodnes. Zpěvák se také věnuje své kapele Leaders!, se kterou vyráží křížem krážem po celé republice a už si brousí zuby na každoroční letní festivaly. Vidět a hlavně slyšet ho je možné také v muzikálu Jesus Christ Superstar v Hudebním divadle Karlín, kde s láskou opět vystupuje v roli, která ho proslavila. Málokdo by ho ale čekal coby krále Jiříka z muzikálu Kapka medu pro Verunku, třebaže právě tohle je kus, který Kamila velmi naplňuje a těší. V dubnu se Kamil chystá nejen na premiéru metalové opery 7 proti Thébám, ale hlavně na comeback kapely BSP, se kterou si v devadesátých letech prožil všechno dobré i zlé.
Autor: Veronika Nováková
