Současnost známe, ale na padesátiletou minulost již někteří zapomněli, jiní si ji ani pamatovat nemohou. Pro obě skupiny je určena fotografická výstava na Staroměstské radnici „Praha a lidé před 50 lety". Procházím románsko-gotickým sklepením Staroměstské radnice a prohlížím si velké černobílé fotografie z šedesátých let. Společnost mi dělá sám autor výstavy, Jovan Dezort.

Když byla Praha klidnější

„Všechny tyto fotky zachycují běžný život. Já jsem tenkrát, všude kudy jsem chodil, nosil při sobě fotoaparát. A tak vznikly opravdu bezprostřední, nenaaranžované snímky o všední Praze šedesátých let," představuje mi své dílo.

Snímky zachycují budování metra, dobové tramvaje a automobily, budovy i lidi. Zajímavý je například pohled na vánoční Staroměstské náměstí nebo na utichlý Karlův most bez davů turistů, malířů a prodejců všeho možného, jak jej známe dnes.

„Bylo to všechno takové půvabnější, klidnější," říká s lítostí v hlase Dezort

Během prohlídky fotografií se od autora výstavy dozvídám, že v šedesátém roce nastoupil na pozici fotoreportéra do Československé tiskové kanceláře. Některé fotografie, které pro tiskovou kancelář vytvořil, jsou také součástí výstavy.

„Jednou jsem si tak prohlížel negativy a říkal si, že je škoda, že nejsou někde vidět. Proto jsem výstavu zorganizoval. Když se podívám do knihy návštěv, tak vidím, že starší ročníky na ní pociťují nostalgii, každý si rád zavzpomíná na dobu svého mládí," podotýká Dezort.

Gott, Vondráčková i Svoboda

Kromě pražského života zachycuje expozice také kulturní osobnosti šedesátých let na fotkách se vyjímá mladá Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Eva Pilarová, Jiří Suchý, Jan Werich, Karel Gott nebo skupina Olympic. Nechybí ale ani hvězdy sportu Emil Zátopek, Věra Čáslavská či Hana Mašková. Spíše se skepsí pohlíží Jovan Dezort na několik snímků zachycujících osobnosti politické scény. „Museli jsme si trochu rýpnout," usmívá se při pohledu na komunistické prezidenty Zápotockého či Novotného.

Při prohlídce v románských sklepeních se u autora zastavují i ostatní návštěvníci, každý mu poděkuje nebo s ním prohodí několik slov. „Jé, vy jste autor? No to máme teda štěstí, pane Dezorte, úplně si to všechno vybavuji, jak jsme tenkrát žili. Je to krásné," neskrývá nadšení jedna účastnice.

„Jsou to moc povedené fotografie, akorát je mi líto, když vidím spoustu svých známých, které jsou už po smrti, třeba motocyklového závodníka Frantu Šťastného," říká další pamětnice. Návštěvníci neskrývají nadšení ani nad půvabem černobílých fotografií.

„Ten trend černobílé fotografie, zalíbení ve světle a stínu, se nyní vrací. Dříve ale nic jiného nebylo, barevné filmy byly výjimkou. To, co vidíte zde, jsou opravdu originály bez technických úprav, jako se to dělá dnes," vysvětluje Dezort.

Ačkoli je pro mě prohlídka výstavy spíše výukou historie, vidím, že na rozdíl od dopravních prostředků a stylu pražského života se například móda šedesátých let opět nosí. Některé „retro kousky" bych našla i ve svém šatníku.

Zájem neskrývám ani nad fotografií tehdejšího automatu Koruna na Václavském náměstí s nabídkou obědového menu za čtyři koruny padesát nebo opečeného kabanosu za dvě koruny. Úsměvný je panel s fotografiemi miminek svoji dcerku na jedné chová gymnastka Věra Čáslavská, malého Waldu drží v náručí na jednom snímku i Waldemar Matuška. Hned vedle ní je pak další mládě čerstvě narozený orangutan Kama z pražské zoo. Dozvídám se, že opice je součástí zoologické zahrady dodnes.

Poučné je ale také samotné vyprávění Jovana Dezorta, například o jeho pracovní cestě do válkou zmítaného severního Vietnamu.

„Vzpomínám si na cestu zpět, kdy jsme letěli čínským letadlem. V jednu chvíli letuška něco prohlásila, celý aeroplán vstal a začali vykřikovat jméno svého vůdce, Mao ce Tunga," vypráví své zážitky. Jednoduše, hodně milý historický exkurz.

Michaela Rozšafná