Kousek od pavilonu slonů totiž mohli přihlížet čtené zkoušce připravovaného muzikálu Mauglí. Osvědčené duo Osvaldová Soukup tentokrát zpracovali klasickou Kiplingovu Knihu džunglí. Pro první čtení si tvůrci, ne zcela náhodně, zvolili prostředí zoologické zahrady. „Zahradu jsme zvolili z jednoho prostého důvodu. Je to ideální prostředí, kde se dají sledovat zvířata v pohybu. To je pro herce důležité z hlediska choreografie a může jim to pomoci lépe se s postavou ztotožnit," vysvětlil Pražskému deníku Ondřej Soukup.

V prostředí zahrady bylo skutečně z čeho čerpat. Po zkoušce a přípitku na zdárný průběh příprav se část protagonistů přesunula ke zvířecím výběhům. Bezpochyby největším miláčkem fotografů byl Richard Tesařík, představitel slona Háthí, který ochotně pózoval u sloního výběhu a trpělivě plnil požadavky novinářů lačnících po co nejlepších záběrech.

Také představitelka vlčice Rákšasí, Lucia Šoralová, měla možnost se vyfotit se svou zvířecí předlohou.

Horko ani zástupy návštěvníků neubraly hlavním protagonistům na dobré náladě. Jiří Zonyga, představitel Balú, vtipkoval o své podobnosti s medvědem a Jiří Korn ztvárňující Baghíru litoval, že zoologická zahrada nechová pantery. Někteří herci rovněž ocenili, že mohou zkoušku strávit v příjemném a inspirativním prostředí. Ze všech byla cítit chuť do práce a zároveň nervozita z toho, jak bude představení v konečné fázi vypadat.

Premiérové představení se chystá na 12. září. Zbytek letních prázdnin tak hlavní protagonisté věnují zkoušení.

Nebývá zvykem, aby se divadelní herci scházeli na zkoušky v zoologické zahradě. Jedná-li se ale o představení, kde zvířata hrají hlavní roli, pak se není čemu divit. „S herci a tanečníky jsme chodili do ZOO už v červnu. Nebylo pro nás důležité, jestli dané zvíře běhá po čtyřech nebo jaké zvuky vydává. U každého herce jsme hledali paralelu mezi jeho chováním a projevem zvířete, které má," vysvětluje choreografka Jana Burkiewiczová.

Podle Martina Kukučky z režisérské dvojice SKUTR nebude muzikál Mauglí a priori pohádka pro děti. „Naším hlavním úkolem je nalézt v každé roli hranici mezi zvířetem a člověkem," říká. Spolu s druhým režisérem Lukášem Trpišovským vycházejí z toho, že se tato hranice skrývá uvnitř každého jedince, neboť každý člověk si v sobě nese jiné zvíře a jiné zvířecí povahové rysy.

Herec a zpěvák Roman Tomeš pro Pražský deník říká: Pracujeme s charaktery, které prověřila staletí

Vrací vás nějakým způsobem práce na muzikálu Mauglí do dětství?

Když jsem byl malý kluk, máma mi samozřejmě z Kiplingových Knih džunglí četla, později jsem rád koukal na disneyovky, takže mě práce na tomto muzikálu samozřejmě do dětství vrací. I když tedy samotný muzikál Mauglí není jen pohádka pro děti…

Cítil jste se někdy v životě jako Mauglí?

Myslíte být vyhnán ze svého společenství, z party? To se mi naštěstí moc nestávalo, snad jen občas ve škole: Když se do třídy vrátíte po delší nemoci, nějakou dobu vás od kolektivu odděluje všechno to, co se za vašeho marodění událo.

V čem je podle vás hlavní kouzlo a nadčasovost tohoto příběhu, že se dá stále nově interpretovat?

Určitě samotná zvířata, která se přece chovají pořád stejně. Jako herci tedy pracujeme s charaktery, které prověřila celá staletí.

Jak se vám spolupracuje s režisérským tandemem SKUTR a co říkáte na jejich novátorské a originální pojetí muzikálu?

Zatím jsem měl možnost s nimi spolupracovat na počátečních workshopech, teď se moc těším na zkoušky. Viděl jsem totiž několik jejich představení a všechna mě nadchla. Vím, že pracují jinak než většina režisérů u nás. Dávají velký prostor hercům, aby si v rolích našli svoje vlastní polohy a přinesli do ní co nejvíce ze sebe.

Setkání tvůrců, herců a novinářů k muzikálu Mauglí proběhlo v pražské ZOO. Jaký máte k tomuto místu vztah?

Do zoologické chodím odmalička moc rád. Čerpám tu energii a kupodivu i inspiraci. Mezi má nejoblíbenější zvířata patří surikata, sloni nebo opice. V Mauglím si ovšem kromě hlavní role zahraju ještě šakala Tabakího, tak uvidíme, jestli rozšíří můj seznam.

MONIKA ZEZULOVÁ, MICHAELA ROZŠAFNÁ