Jaký máte vztah k Malé inventuře?

Jsme rádi, že u festivalu můžeme být. Můžeme díky němu třeba vyjet hrát do zahraničí a českých regionů nebo můžeme navázat spolupráci s dalšími lidmi. Možnosti jsou velké.

Plánujete navštívit i některá představení?

Určitě. Mám v plánu navštívit dvě francouzská představení a také nějaké české. Na cizí díla chodím i normálně a to na různé žánry, jako je klasická činohra, nový cirkus, ale třeba i muzikál.

Prvky nového cirkusu má i vaše představení SYNovial, se kterým se na festivalu představíte. O čem dílo je?

O tom, jak muži vnímají sami sebe a svoje tělo v současnosti, jak se projevují v dnešní společnosti. Třeba nás zajímá, jak se o sebe muži starají, jejich zvyky až možná zlozvyky. Neříkáme však, že je něco špatně, vše jen reflektujeme a dáváme prostor divákům, aby si sami udělali názor.

Už od začátku jste chtěli znázornit toto téma?

Nejdřív jsme přemýšleli o tématu Muži a svaly, které nás fascinují. Bavila nás fyzikalita těla, jeho projev v divadle, jak tělo pracuje a vizuálně vypadá. Postupně se téma rozšiřovala i díky reakcím lidí v našem okolí. Nakonec to tedy není jen o chlapech a svalech, ale i o společnosti a současnosti.

Využil jste při tvorbě vaše znalosti ze studia fyzioterapie, když mělo být původně představení o těle?

Ano. V literatuře z fyzioterapie jsme hledali inspiraci pro představení, různé věci, které jsme pak zkoušeli. Také název SYNovial vychází z tohoto oboru. Synovia je medicínský termín, jde o tekutinu, která vyživuje chrupavky, aby klouby mohly správně fungovat. U názvu představení je ještě jedna zajímavost, začátek je velkými písmeny. Jde o odkaz na to, že jsme synové, vesničtí synci.

close Herec Marek Zelinka. zoom_in Ve vašem představení se nemluví, ale jinak je mixem více divadelních žánrů. Proč jste se rozhodli zkombinovat více věcí?

Ve škole jsem si prošel více žánry, a nyní mě baví jejich propojování. Může to dát novou formu představení, která je zajímavější než čistý formát. Z mého pohledu nejsou jednotlivé žánry, jako je třeba čistá činohra, v dnešní době tak aktuální. Věci by se z mého pohledu měly prolínat, aby to nebylo jen o slově, o pohybu, o akrobacii, o hudbě. Kromě kombinování žánrů je cílem našeho představení i dostat více pohybové divadlo do povědomí lidí, aby mu rozuměl i člověk, který se běžně v umění nebo kolem něj nepohybuje.

Jaké má představení úspěchy, když hrajete mimo Prahu?

Myslím, že docela dobře. Hráli jsme v Hradci Králově, Ostravě, Poličce, Klášterci nad Ohří a setkali jsme se zde s pozitivními reakcemi. Když jsme hráli v Plzni, tak bylo vyprodané divadlo s kapacitou okolo 230 lidí. Za to vděčíme i taneční soutěži StarDance, kde jsem účinkoval.

S dílem jste vystupovali i za tuzemskými hranicemi. Lišilo se hraní nějak od toho v Česku?

Téma je samozřejmě světové, ale každá země ho vnímá jinak, a proto může být i někde kontroverzní. Byli jsme v Makedonii, New Yorku, Alžírsku, Slovensku a Arménii. Ta už má jinou kulturu a diváky jsme tam šokovali. V části hry jsme svlečení do půl těla a ukazujeme mužskou metrosexualitu, jak se o sebe muži až někdy přehnaně starají. Po představení se k nám doneslo, že se lidé báli, kam až scéna dospěje.

SYNovial už měl premiéru loni v březnu. Připravuje se nyní něco nového?

Ano, s Martinem Talagou připravujeme nové představení, které bude mít premiéru na konci června v La Fabrice. Od jara se taky začíná chystat představení Divadla bratří Formanů, ve kterém budu hrát, nemůžu však zatím prozradit téma, ale bude to zajímavé. Pak ještě s Marií Doležalovou připravujeme jevištní propojení SYNovialu a jejího blogu Kafe a cigárko. Uděláme to v La Fabrice 29. března a uvidíme, co z toho vznikne.

Čtěte také: Malá inventura ukáže počiny malého divadla