„Tam bude lidí jak naseto,“ zaslechl Deník v sobotu po poledni při čekání před přechodem u tramvajové zastávky. Vystoupilo tolik lidí, že k tomu, aby přešli přes zebru, jedno bliknutí zelené nestačilo. Fronty pak byly příznačné pro návštěvu řady stánků, ale i pouťových atrakcí – či použití bezplatných toalet (ulevit si bylo možno i jinde bez čekání, avšak za dvacku).

Posvícení nabízelo rozmanitý výběr ve všem. Třeba pouťové atrakce nabízely volbu od těch nejtradičnějších po ty nejmodernější. Ceny ovšem napovídaly, že jejich provozovatelé zážitky nenabízejí jako charitu – spíše než s desetikorunami je dnes třeba počítat v řádu stokorun. Také na tento přístup ale došlo: ve čtvrtek odpoledne v rámci Kolotočů bez bariér. Je to akce přinášející možnost bezplatného využití atrakcí dětem s handicapem, z ústavů různého charakteru, stacionářů i dětských domovů.

Rovněž nabídka občerstvení byla přepestrá – zájemci mohli okusit chutě z různých koutů světa. I když se někteří z přítomných netajili tím, že je při pohledu na ceny přechází chuť, zájem byl takový, že u většiny stánků s jídlem museli zájemci chvíli počkat, než na ně přijde řada. Jestliže jako etalon pouťového občerstvení přijmeme klobásu z grilu (byť v dnešní době bývá výběr podstatně rozmanitější), zájemci mohli volit z rozmanitých druhů – odlišných už na pohled – ale i velkostí či stupně propečení; na tácku i v bagetě. Obvykle zaplatili kolem 130 korun, ale zakousnout se do klobásy bylo možné i dráž nebo levněji: za 150 Kč, avšak i za osmdesát.

Na velkou návštěvnost reagovaly i restaurace, které v návštěvnicky oblíbeném místě fungují trvale. Někde přešli od čepování piva do skla na kelímky, jinde dokonce zavedli rezervační systém: kdo si místo nezajistil předem, neměl šanci se posadit. Kelímky se na akci objevily nejen zálohované, pro opakované použití, které postupně získávají převahu, ale i ty jednorázové.

Vedle množství jídla i pití a atrakcí lunaparku došlo i na řemeslné produkty, stejně jako na odpolední vystoupení na pódiu – a na sobotní večer byl také ohlášen velkolepý „mega“ či „super“ ohňostroj. Skutečně nešlo o lokální podívanou: byl zlehka slyšet dokonce až na krčském sídlišti – vzdušnou čarou je to deset kilometrů – a z nejvyšších pater tamních paneláků i částečně vidět.

Speciální program nabídl v sobotu i poměrně nedaleký areál, taktéž s pivovarem: Strahovský klášter. Jedna z tamních restaurací přišla s nabídkou Oktoberfestu: piv i specialit inspirovaných Bavorskem. I zde se vytvářely fronty. V nich častěji než v Břevnově bylo slyšet cizí jazyky.