Fotky z dovolené jako umělecké dílo? I to lze vidět v Rudolfinu

Možná se ve výstavě najdete i vy uznejme, kdo z nás si nikdy nefotil snímky z dovolené, z rodinných sešlostí, večírků, nebo prostě jen tak, z běžných denních činností? Ať už na kompakt nebo foťák na chytrém mobilu… Fotografie na výstavě v Rudolfinu se od těchto našich pokusů mnohdy neliší. I na nich najdete banální okamžiky, červené oči, uřezané hlavy, rozostřené části těla…

Profesionalita vs. amatérismus

„Fotky postrádají minimální pohled na uměleckou nebo žurnalistickou konvenci," sděluje kurátor výstavy Michal Nanoru a podotýká, že právě takovéto momentky tvořily zásadní objem fotografické produkce celého 20. století. „A dál zůstávají primární volbou nezkušených majitelů fotografických zařízení," doplňuje.

Podle kurátora, který dal základ kolekce dohromady během pětiletého působení v New Yorku, se ale i během těchto „amatérských" let se našli tací, které momentka inspirovala k tvorbě neomezené krabicí na půdě či rodinným albem. „Její možnosti využívali autoři, kteří se buď už pohybovali v galerijním kontextu, nebo jim do něj takové fotografie pomohly," říká Nanoru.

Výstava poukazuje na snapshoty neboli momentky jako na produkt neustálé výměny mezi profesionální a amatérskou sférou, a také mezi záměrem a náhodou. To, co momentky leckdy vyvyšuje nad technicky dokonalé snímky, je autentičnost a bezprostřednost. Zakládají si na pocitech a na spontánním výrazu.

Vývoj nyní vrcholí na sociálních sítích

Takzvaná „snapshotová estetika" je styl, který se vyvinul v USA především v 60. 80. letech, výrazně pak definoval vzhled 90. let fotek jak v uměleckém, tak v časopiseckém a reklamním prostředí. „Právě teď se globálně rozšiřuje hlavně pomocí sociálních sítí, především Instagramu," podotýká kurátor.

Také výstava, která je zahrnuta v několika síních Rudolfina, nabízí pestrou škálu fotek z průřezu především druhé poloviny dvacátého století. Snímky moderní a zároveň chaotické Ameriky 50. let zhlédnete na velmi explicitních snímcích Roberta Franka a Williama Kleina.

První záchvěvy barvy uvidíte na fotografiích Joela Meyerowitze nebo Stephena Shora, pestrobarevné momentky pak zastupuje například Andy Warhol. Nechybějí ani zástupci z řad fotografů, kteří si jako objekt vybírali osoby na okraji společnosti, drogově závislé či psychicky nemocné jedince. Výstava obsahuje mimo jiné díla Nan Goldin či Larryho Clarka.

Většina děl, které na výstavě uvidíte, dosud nebyla v Praze prezentována.