Konkrétně 500 milionů oproti loňsku, kdy fond disponoval 800 miliony korunami. Fond je spravován ministerstvem kultury a má-li ten který filmař štěstí, pak peníze na svůj projekt získá.
Každoročně se o poskytnutí grantu odehrává bitva. Když jsou známi vítězové grantů, zpravidla vypuknou vášně o nespravedlnosti a možném lobbismu. A opět se kritizují poměry ve filmovém průmyslu. Důkazem toho je například poskytnutí grantu režiséru Filipu Renčovi.
Od fondu dostal 15milionovou dotaci na projekt o Lídě Baarové. Nastal tím rozkol v samotném fondu. Na protest se od rozhodnutí fondu distancovalo pět radních včetně předsedy Rady Petra Vítka. Tajné hlasování prý bylo zmanipulované, píší ve společném prohlášení. Je zde ale ještě jeden aspekt – režisér Filip Renč se v tvůrčím světě netěší příliš velké přízni od doby, kdy převzal od prezidenta Miloš Zemana státní vyznamenání.
Otevřený dopis ministru kultury
Režiséři, scenáristé, producenti, pedagogové i studenti FAMU svého času otevřeným dopisem apelovali na ministra kultury, aby byly do nové Rady Státního fondu kinematografie (SFK) zvoleny osobnosti, které mají mezi filmovými profesionály renomé i autoritu.
„Pokud byly některé projekty úmyslně podhodnoceny a v rozporu s interními pravidly rady nízko obodovány, došlo nejen k ovlivnění výsledků, ale i k poškození těchto projektů směrem k ostatním institucím, partnerům i zahraničním koproducentům," napsali filmaři v dalším otevřeném dopise adresovaném předsedovi Rady fondu Petru Vítkovi.
„Domnívám se, že v Česku se točí poměrně dost filmů. Po dokončení následuje mediální předpremiérový humbuk a po krátkém čase pak poloprázdná kina. Z etických důvodů nemohu ani nechci specifikovat filmové propadáky," sdělil distributor František Soukup.
Peníze jen od fondu nestačí
Takzvané příslovečné kasovní trháky podle Soukupa v poslední době snad už ani neexistují. „Ani skvostné a nákladné zahraniční snímky s velkými hereckými jmény neudrží plná kina déle než týden či dva. Svou roli hraje i cena vstupného, která musí alespoň zčásti zohlednit vcelku nákladnou režii provozu multikina," doplnil Soukup. Což prý ale neznamená, že by čeští filmaři měli své tvůrčí záměry omezit.
Jenomže opět nastane obvyklý kolotoč s opatřením si potřebných investic. Ať už tvůrce bude mít štěstí a fond mu určitou výši grantu poskytne, na realizaci celého díla tyto peníze stačit nebudou. Nastává tak další únavné kolo přesvědčování potencionálních sponzorů, že právě tento snímek bude díra do filmového světa.
Česko oblíbené a zaslíbené
Mnohem výhodnější pozici pro účely natáčení filmů mají v Česku zahraniční producenti. V posledních dvaceti letech byla česká destinace jejich vůbec oblíbeným místem. Podle ředitelky Státního fondu kinematografie Heleny Bezděk Fraňkové vloni do Česka přilákaly takzvané pobídky zahraniční investice za více než čtyři miliardy korun, které umožňují vracet filmovým štábům 20 procent zde prokazatelně utracených nákladů. Tím podle ředitelky dokážeme tak konkurovat 14 evropským zemím, kde podobná podpora existuje.
Dokladem toho je právě loňské natáčení amerického filmu Unlocked s Michaelem Douglasem. Zámořští filmaři tak u nás utratili 120 milionů korun. A to nemluvě o zájmu filmařů z asijských či severských zemí. „Jsme země, kde se nemusejí stavět kulisy. Když investujeme 800 milionů korun do pobídek filmařům, čistý zisk jsou čtyři miliardy," řekl svého času ministr kultury Daniel Herman s tím, že zatím 500 milionů ministerstvo pro letošek vyčlenilo pro Státní fond kinematografie.
A doufá, že příspěvek s požehnáním ministerstva financí bude ještě větší. Zahraniční tvůrci, konkrétně, britská televize BBC, si v Česku zároveň ověřila profesionalitu českých filmových štábů. Respektive jejich členů, kdy jich vloni získalo práci více jak sto třicet. Nemluvě o tisících komparzistech a živnostnících, kteří pro vznik seriálu Mušketýři fungovali jako dodavatelé.
Sedmdesát milionů za Tordenskiolda
V loňském roce Česko hostilo i Dány. Utratili u nás zhruba sedmdesát milionů korun za natáčení historického snímku Tordenskiold. V menší roli barona von Goertze se v něm objeví také český herec Jan Novotný. Z velkých režisérských jmen lze uvést třeba Ridlyho Scotta. V roce 2013 v Praze natáčel hollywoodský snímek Dítě číslo 44. Zarezervoval si dokonce stanice metra trasy B v úseku Smíchovské nádraží – Florenc. O utracených milionech ani nemluvě. Zahraničních produkce totiž v Česku vloni utratily přes pět miliard.
Zahraniční filmaři v ČR v minulosti natočili třeba filmy Letopisy Narnie, Casino Royal nebo Mission Impossible. Jestli pro ně bude Česko i nadále atraktivní, nebo jestli se rozhodne raději šetřit, se zřejmě teprve uvidí.
Čas také ukáže, zda česká kinematografie dlouhodobě přiláká do kin lačného diváka, jako tomu bylo v případě filmu Ve stínu. Jinými slovy vypiplaná filmařina s šestnácti verzemi scénáře, než se realizovala ta finální. A opět zde hrály roli peníze. Natáčení se totiž o rok odložilo, dokud se nesešlo dostatek financí, aby neutrpěla kvalita filmu. Ta byla ve výsledné podobě dech beroucí.
