Hudbu Ondřeje Brouska nahrál Epoque Orchestra za řízení dirigenta Jana Kučery. V dalších rolích se objeví například Svatopluk Skopal, Libuše Švormová a Naďa Konvalinková.
Podle dramaturga Karla Františka Tománka nejslavnější Shawovu hru inspiroval příběh o bájném sochaři Pygmalionovi, jenž zatoužil vdechnout život soše, do které se zamiloval.
V jeho moderní variaci je jím londýnský profesor fonetiky Henry Higgins, který si zamane, že pouliční prodavačku květin Lízu Doolittlovou přetvoří v dámu, která obstojí i mezi nejvyššími společenskými vrstvami.
„Toto rozhodnutí má však pro jeho staromládenecký život nečekané dopady, neboť zcela proměněn vzájemným zápolením neodchází pouze objekt experimentu, ale samotný její organizátor a vychovatel," dodal.
Krajně nepravděpodobná proměna
Komedie jednoho z nejoriginálnějších světových dramatiků má podtitul „romantická", neboť, jak autor poznamenal, proměna, kterou Líza prodělá, se zdá být krajně nepravděpodobná, ale ve skutečnosti je celkem běžná.
Podle Tománka jde o odvěký a stále se opakující příběh o zápasu mezi mužem a ženou, z něhož – mají-li spolu navázat skutečný vztah – nikdy nemůže vzejít jediný vítěz.
Shawovu slavnou hru uvádí Vinohradští podruhé ve své historii. Poprvé se na tomto jevišti objevila v roce 1968 v režii Františka Štěpánka s Jiřinou Bohdalovou jako Lízou a Milošem Kopeckým jako profesorem Higginsem.
Pět nepříliš úspěšných románů
Bernard Shaw (1856 - 1950) se od patnácti let musel sám živit a pracoval jako úředník v dublinské realitní kanceláři. Psal články o hudbě a vzdělával se v knihovně Britského muzea (mimo jiné četbou děl Karla Marxe). Přednášky amerického ekonoma Henryho George jej přivedly k reformnímu socialismu.
Jeho pokusy o uplatnění v politice nebyly úspěšné. Důsledkem skepse vyvolané událostmi první světové války byla jeho žurnalistická i finanční podpora komunistické vládě v Sovětském svazu, který navštívil roku 1931.
Na počátku jeho literárního díla stojí série pěti nepříliš úspěšných románů z let 1879–1883, z nichž čtyři byly nakladatelem odmítnuty a pátý vyšel roku 1884 nejprve časopisecky. Jejich hrdinou bývá mladý výtržník, který pohoršuje měšťáky nesentimentální věcností i neúctou ke společenským konvencím a posvátným hodnotám.
Kritický a ironický intelekt
Pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj kritický a ironický intelekt. Je zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi.
Debutoval roku 1882 hrou Domy pana Sartoria, po níž následovala řada vtipných, většinou satiricky přiostřených dramat s náměty dobovými (Živnost paní Warrenové, Candida), historickými (Pekelník, Caesar a Kleopatra, Svatá Jana) a společenskými (Pygmalion).
Čtěte také: Pocta Dámám a Rytířům kultury se uskutečnila ve vinohradském divadle
