Tata bojs sice na Letné nehráli poprvé, ale halu kde pohříchu kolabovaly základní služby typu šatny či občerstvení už svým významem přerostli. Bezprostředně po koncertu se ostatně také začalo šuškat o tom, že by do Prahy měli v rámci aktuálního turné zavítat ještě jednou.

„Do konce roku určitě žádné opakování pražského koncertu nebude,“ odmítl včera spekulace na dotaz Deníku manažer kapely Michal Máka. „Turné je naplánované do konce roku a je natolik náročné, že tam, upřímně řečeno, ani nevidím prostor. Ale co se bude dít v roce 2012, to samozřejmě ještě uvidíme,“ doplnil Máka.

Spekulace, které rozvířili i publicisté na některých hudebních webech, jsou podle Máky spíše „přáním otce myšlenky“ než reálně podloženými úvahami. Ale zřejmé je: jeden koncert Tata bojs v basketbalové hale Sparty pro tři tisíce lidí nestačí.

Redaktor Deníku se zamýšlí nad tím, jak se kapele, kterou před 23 lety dali dohromady tehdejší spolužáci ze základní školy Milan Cais a Marek Huňát (dnes nenazývaný jinak než Mardoša), podařilo prosadit z tělocvičny TJ Spartaku Dejvice do první ligy tuzemského mainstreamu. A v rámci něho navíc jako jedna z mála kapel produkovat hudbu, kterou se nestydí zahrát nenároční rozhlasoví dramaturgové ani nároční kritici.

Důvod první: kvalita

Definovat v umění pojem kvalita je jen o trochu menší nesmysl než psát „objektivní“ recenzi. Ale Tata bojs už jako adolescenti měli vzácnou dávku sebekritiky.

Oproti jiným tuzemským hvězdám kapela nikdy nesklouzla k banalitám, nezačala hrát „tabáčky“, vyžívat se v triviálních verších o ničem, vykrádat sebe sama ohranými vtipy a aranžemi.

A když hrozí, že by se kapela přece jen měla opakovat, na desku dvakrát sebeironicky umístí píseň se sloganem „Nebudeme se opakovat“.

Důvod druhý: progrese

Žádná z osmi řadových desek Tata bojs (ba ani nahrávky na kompilacích) nezní stejně.

Už když bylo Mardošovi a Milanu Caisovi 17 let, nahráli zábavný, lehce naivní debut Šagali šagáli. Od něho se propracovali až k multižánrové nahrávce Futuretro nebo ke koncepčnímu Nanoalbu.

Na aktuální Ležaté osmičce zase Tata bojs nenuceně a po svém zachytili módní elektronickou vlnu. Kapela přitom nekopíruje lacině trendy, nepřichází na každé desce nutně s něčím novým, ale moderní zvuk využívá „jen“ k umocnění svých hudebních nápadů.

Na deskách se tak spíše než dobové trendy odráží, v jaké životní fázi právě jsou členové kapely. I proto tolik funguje jejich identifikace s posluchači. S tím zřetelně souvisí důvod třetí…

Důvod třetí: kouzlo kamarádů z třetí třídy

Zakládající členové Tata bojs Milan Cais a Mardoša se znají od školních lavic. Už ve 3.A třídě Základní školy Sušická, když jim bylo devět let, si řekli, že založí skupinu. První společný koncert sice odehráli „až“ ve 14, ale kamarádství jim vydrželo až dodnes. Na pódiu je vidět, že jim to jednoduše ladí a když Mardoša lidi v sále oslovuje „kamarádi“, není to póza, ale upřímná zdravice. Kdo se někdy nezasnil o tom, že se svým nejlepším kamarádem z dětství jezdí po vyprodaných koncertech a v 38 letech se baví možná víc než v 15? Kdo by ses nimi nechtěl kamarádit?

A kdo by se chtěl identifikovat víc s kapelou, která vznikla na inzerát či z popudu manažera než z prosté klukovské úmluvy ve školní lavici?

Důvod čtvrtý: trvanlivost

Je to jednoduché - když někdo vydrží hrát přes 20 let a kvalitativně i „po žebříčkách“ jde spíš nahoru než dolů, zasluhuje respekt. A obdiv i jinak konzervativních posluchačů.

Důvod pátý: vtip

První koncert Tata bojs odehráli pro pobavení spolužáků a za zábavnou atrakci od svých začátků v 90. letech patřili i v pražských klubech. Kombinace dospěle působícího bubeníka a zpěváka Milana Caise a basáka s dětským hlasem a zálibou ve slovních přesmyčkách Mardošou publikum bavila a - nejen proto, že Mardoša prakticky nemutoval a nezestárnul baví dodnes.

Důvod šestý: nasazení

S trochou škodolibé nadsázky by se dalo vyhlásit pátrání po člověku, který dosvědčí jediný koncert, který kdy Tata bojs „odflákli“. Bylo by to ale asi zbytečné. Kapela je přes zálibu v dětských infantilitách nebývale profesionální partou, která nepodcení ani přípravu na akci typu přátelského hudebního souboje s Monkey Business. „Na rozdíl od tatáčů jsme to podcenili a sfoukli nás jako svíčku,“ zavzpomínal v létě v rozhovoru pro Deník frontman Monkey Business Matěj Ruppert na loňský Red Bull Soundclash, v rámci něhož se dvě populární tuzemské skupiny v pražském SaSaZu utkaly v netradičním hudebním souboji. Tata bojs tehdy Monkey Business tváří v tvář, kytaru na kytaru přejeli 6:1.

Důvod sedmý: záliba v popkultuře

Když nejsou některému z nových posluchačů Tata bojs povědomé jednotlivé písničky, spolehlivě najde záchytné body v podobě popkulturních odkazů. V písničkách Tata bojs se ozývají samply ze známých filmů, postavy evokující jednou Hvězdné války, jindy Samotáře.

Důvod osmý: videoklipy

Dokud ještě hudební videoklipy v televizi někdo sledoval a vydavatelství do nich neváhala investovat slušné peníze, protože je nevnímala jen jako spotřební zboží „na web“, kapela se chytře nespojila s žádným dinosaurem, ale s tehdejším velkým režisérským talentem Jakubem Kohákem. Společně vytvořili hlavně klip k písni Attention Aux Hommes, který se díky vtipnému nápadu zápasu v podivném tanci a zvukovým spojením s úryvky z populární francouzské komedie Piti, piti, pá stal všeobecně známým a v roce 2002 bral na Andělech cenu za videoklip roku. Už před Kohákem ale kapela pracovala například s Davidem Vávrou.

Důvod devátý: generační blízkost

Ač na to zdaleka nevypadají, členům kapely táhne na 40 a za svá aktivní léta si už stihli „vychovat“ několik generací fanoušků. Z hochů dovádějících s říkankami Josefa Lady se stali otcové dětí, aniž by přitom přes lehce vyměklou předposlední řadovou desku Kluci, kde ste? ztratili i svou punkovou tvář. Říct o Tata bojs, že jsou rodinná kapela, by bylo v tuzemských poměrech vnímáno spíše jako urážka než kompliment, ale Tata bojs jednoduše dělají hudbu pro všechny generace. Rodiče a nejmenší si mohou zpívat Vítací, hip hopová mládež v čele s dávno dospělým Vladimirem 518 Světovou, elektro hipsteři Papírovku, rockové máničky budou chtít vrátit Jednotku času, prarodiče nepohrdnou Smetanou a všichni se společně sejdou na Vesmírné. A každý bude tvrdit: Je to „moje“ kapela.

Důvod desátý: Na webu jako doma

Která jiná z jiných domácích skupin dokáže takto aktivně komunikovat s fanoušky? Setlist předposledního pražského koncertu Tata bojs kupříkladu čistě nechali v rukou fanoušků na Facebooku.

Osobní zkušenost na závěr? Když jsem rozesílal žádost o akreditaci na poslední pražský koncert, jako první se mi ozval frontman Milan Cais. Teprve po něm lidé z managementu a labelu. Členové Tata bojs nevedou války s novináři a s fanoušky se baví jako se sobě rovnými. I proto se zaslouženě dostali do první ligy ač chtělo by se říct spíš Ligy mistrů tuzemské hudební scény. A příště si zaslouží větší a lépe dispozičně řešený prostor než je hala Sparty na Letné.