March je v Praze žijícím Američanem a veškeré debaty s výjimkou některých, které spadají pod patronaci listu The Guardian, vede se spisovateli sám. Jakožto básník je majitelem značně rozevláté mysli, což vede k tomu, že některé z rozhovorů těžko hledají společný střed. V jistém smyslu to může být i výhodou, ale je třeba počítat se stejným pochopením na všech stranách.

Letos se March na jedné z veřejných diskusí dostal pod palbu, americko- německého autora Petera Stephana Jungka. Tomu se nelíbilo, že se March příliš často zašťiťuje citáty slavných. „Příliš mnoho čtete," vytkl moderátorovi. „Mě zajímá vaše nitro a ne kdo slavný co řekl." March kontroval tvrzením, že možná Jungk čte možná příliš málo. Ten mu dal za pravdu. Podle něj je pro spisovatele někdy důležité nečíst příliš mnoho, aby nebyl ovlivněn.

Nedebatovalo se příliš o dada, to bylo smeteno ze stolu výrokem rumunské básnířky Eleny Stefoiové, že pod touto nálepkou se dá prohlásit cokoliv. Řeč byla spíše o tom, co to znamená být spisovatelem. Přítomný E. L. Doctorow prohlásil, že spisovatel vlastně nic nevytváří, ale objevuje. „Autor není vlastníkem svého textu o nic víc než je horolezec na Mount Everestu vlastníkem této hory," uvedl. Nebyl mezi přítomnými jediný, kdo tvrdil, že netuší, odkud k němu psaný text přichází.

Na tiskové besedě s Arnonem Grunbergem z Nizozemí, Aleksandarem Hemonem z Bosny a P. S. Jungkem z USA se sešli spisovatelé, kteří žijí v jiné zemi než se narodili. Hovořili o tom, co to znamená domov (pro Grunberga místo, kde je čistá koupelna a internetové připojení) a jaké to je psát v jiném než v rodném jazyce. Hemon je bosenským spisovatelem žijícím a píšícím v USA. Podle jeho zkušeností osobnost člověka s jazykem přímo nesouvisí. "V jednu chvíli se při delším pobytu v cizím jazykovém prostředí prostě přepnete do daného jazyka a myslíte v něm," uvedl. "Při psaní v cizím jazyce je výhodou, že čtenář neuslyší váš přízvuk," doplnil Grunberg. "Narodil jsem se německým rodičům v Nizozemí a hrozně jsem se za jejich přízvuk styděl."