Se zavřenýma očima to bylo málem jako za starých časů. Čtvrteční vystoupení The Cure vpražské Sportovní hale nechalo zapomenout na pózy či rutinérství starých pódiových harcovníků a vykřesalo hned celou sérii jiskřiček.

Téměř dvanáct tisícovek diváků dobře přijalo předkapelu 65daysofstatic, přestože nápor instrumentálního noise rocku nepatřil zrovna do kategorie „snadný poslech“. Nefalšovanou euforii však vyvolal až nástup The Cure a velebné úvodní tóny skladby Plainsong. Vbouřích nadšení se přitom shodlo publikum velmi nesourodé. Pamětníci zralého věku, patřičně nalíčení a načepýření skalní fanoušci napříč generacemi iemo-rockové útlémládí.

4Tour neboli „Turné čtyř“ ukázalo, že vdobě samplerů a laptopů si The Cure opět bez problému vystačí ve čtyřčlenné sestavě bez hráče na klávesy, aniž by ochudili zvuk písní zbohatě proaranžovaných alb jako Disintegration. Naprogramované klávesové zvuky přitom neubíraly kapele na živosti. The Cure odehráli celý tříhodinový koncert súctyhodným nasazením. Hudba si vystačila bez projekčních ploch, filmových dotáček a showmanství.

Dodržování pomyslného hesla „méně plačtivosti, více rockové energie“, nastoleného zatím posledním, bezejmenným studiovým albem zroku 2004, vžádném případě neznamenalo ztrátu charakteristické emoční vypjatosti písní The Cure. Tu samozřejmě zajišťoval sugestivní pěvecký projev Roberta Smithe. Smith přitom utáhl celý tříhodinový koncert bez slyšitelných intonačních prohřešků.

Od šéfa Smithe občas strhávala pozornost zvukově vynalézavá hra kytaristy Porla Thompsona, zatímco rytmika Gallup & Cooper se starala opodprahovou hypnotičnost. Dojem umocňovala mimořádně dobrá práce zvukařů. Hudba byla „čitelná“ málem ina chodbách.

The Cure probrali repertoár vskutku důkladně. Nezklamaly trvalky Pictures Of You či Just Like Heaven, zdařila se nervní, úmyslně roztěkaná verze Never Enough. Smith pamatoval ina nejstarší hity Boys Don‘t Cry nebo AForest, schutí zahrané vrámci dlouhé série přídavků.

Mezi osvědčenými skladbami nezapadly ani dvě písně zpřipravovaného nového dvojalba, pracovně nazvané „Please Project“ a „ABoy INever Knew“. Zdá se, že The Cure stále mají co říci. Stačí přestat přemýšlet onedůvěryhodnosti image vzhledem kvráskám (nikdo znás nemládne). Neboli, jak již bylo napsáno, zavřít oči a poslouchat.