Chramostové v pondělí v Ponrepu blahopřáli ředitel filmového archivu Michal Bregant a šéf ČT art Tomáš Motl. Ten mimo jiné oznámil, že na obrazovce se v den narozenin Chramostové objeví autentická verze hry bytového divadla Dávno, dávno již tomu (Zpráva o pohřbívání v Čechách), kterou pro ni napsal František Pavlíček a nastudoval Luboš Pistorius. Mezi gratulanty byli například i čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, spisovatel a scénárista Jiří Stránský či umělecká poradkyně karlovarského festivalu Eva Zaoralová.
Patřila k signatářům Charty 77
Za své nekonformní postoje po srpnu 1968 měla Chramostová zákaz hrát ve filmu, televizi i rozhlase. V roce 1970 ji Otomar Krejča angažoval do Divadla za branou, po jehož zrušení v roce 1972 se krátce objevila v Západočeském divadle v Chebu v titulní postavě Brechtovy hry Matka kuráž a její děti.
Na dalších sedmnáct let pro ni zůstaly všechny oficiální scény i média uzavřeny. Angažovala se v disentu a samizdatu, patřila k prvním signatářům Charty 77 a se svým mužem Stanislavem Milotou se živila výrobou a prodejem lamp. Založila doma režimem sledované a pronásledované bytové divadlo. Ještě na jaře 1989 byla odsouzena za opoziční činnost.
Zazářila ve filmu Spalovač mrtvol
Chramostová před kamerou debutovala v roce 1949 v budovatelském dramatu Veliká příležitost. Dramaticky náročnější portréty žen, které prokážou morální kvality při těžkých zkouškách za nacistické okupace, vytvořila v roce 1950 ve Fričově Pasti a o pět let později ve Weissově snímku Hra o život.
Strhující výkon podala v roce 1968 v Herzově psychologickém hororu Spalovač mrtvol. Až po třiceti letech se na plátně objevila v Michálkově dramatu Je třeba zabít Sekala.
Čtěte také: Jubilující Vlasta Chramostová vydá další knihu svých vzpomínek
