„Byla kdysi krásné město, v centru studenti a důchodci v kavárnách nebo parcích. V uličkách dnes obchůdky se suvenýry, a když už je v nich kavárna nebo hospoda, tak hodně drahá a jídelák psaný v eurech," posteskl si senior Karel Hruška z Troje. Tomu vadí ještě hodně dalších aspektů, které seniora nutí raději pobývat doma.

„Staré zámecké schody jsou posety stánky tak, že se kolem nich nedá ani projít. Na památných budovách billboardy přes celou fasádu s reklamou na různá pojištění. Jedním slovem děs," vyjádřil svůj názor Karel Hruška s tím, že finance vložené případně i do kulturního vyžití kvůli nemalým životním nákladům opomíjí zcela. Jinak by prý s penězi nevystačil.

Sídliště versus centrum

Zajímavý je fakt, že tak řečení sídlištní lidé vnímají své volnočasové aktivity poněkud rozdílněji, než lidé žijící v centru.

Přitom dopravní dostupnost přestala hrát podstatnou roli více jak milionové město protkané infrastrukturou lze procestovat z jednoho konce na druhý za necelé dvě hodiny.

„S rodinou jsme se přestěhovali do vlastního bytu na Jižní Město z pronájmu na Vinohradech. Nevěřil bych, že mi to trochu změní život nikam se mi po příchodu domů z práce zpět do centra už cestovat nechce. Ať je léto nebo zima," říká pětatřicetiletý technik Václav Valenta. Sleduje to prý i u manželky když jde s dítětem na procházku, pak už jedině v lokalitě sídliště. A když v centru bydleli, kino nebo divadlo rádi občas navštěvovali.

Bývalo nepsaným pravidlem, že právě zimní období Pražáky vyprovokuje k návštěvám divadel, klubů či početných kin.

„Proč ne, když na to máte peníze. Minimálně pětistovku zaplatí dva lidé za kino. Dvakrát do měsíce, kdy jsem kdysi do kina chodil, už není pravda. Prostě si to nemůžu dovolit," poznamenal elektrikář Jiří Henchych ze Starého Města. Návštěvu divadla považuje za vyloženě okrajovou záležitost, nemalou cenu vstupenek prý raději investuje jinak.

Návštěvnosti kraluje podzim

„Aktuálně je v lednu návštěva našeho divadla slabší, vyprodáno máme zejména v podzimních měsících. V létě se nedá hovořit o velké návštěvnosti takřka vůbec," informovala Eva Hlavsová z oddělení komunikace Vinohradského divadla. To v metropoli, jak známo, patří mezi nejprestižnější divadelní scény.

Ve stejných intencích hovoří i Oldřich Lichtenberg, šéf divadla Brodway. „Leden, zejména počátek měsíce, je v podstatě návštěvnická bída. Mnohem více lidí chodí na představení spíše v březnu a dubnu." Další oslovené pražské scény se v otázce návštěvnosti spíše radují z podzimu než ze zimních měsíců. Podle nich s nástupem slunečných dní početnost publika výrazně slábne.

Rozdíl mezi cenami vstupenek do divadla nebo kina může být i propastný v řádech stokorun. Což ale neznamená, že kulturní nadšenec by v úmyslu se pobavit zmíněný rozdíl vůbec dělal. „Když už chci jít do divadla, pak samozřejmě nekoukám na peníze. Stejné rozhodnutí dělám v úmyslu návštěvy kina. Nejsem přitom žádný boháč, jen si myslím, že hospoda mě duševně příliš neobohatí," svěřil se pětapadesátiletý obchodní zástupce Daniel Vojnárek z Košíř.

Času „na obohacení duše" prý ale kvůli náročné profesi nemá nazbyt. Jednou ročně však divadlo či kino rozhodně navštíví. „Mám rád spíše komornější kina než obrovské multiplexy. Jsou sice pohodlnější, ale velké davy kolem sebe mít fakt nemusím," uzavřel Daniel Vojnárek.

„Chválíme si měsíce říjen až březen, od května do června je návštěvnost poměrně slabší. Máme ale určité bonusy, které divák rád využívá a tak nelze léto hodnotit jako mrtvou sezónu," říká Zuzana Komárková, ředitelka kina Aero na Žižkově, které lze mezi komornější kina s úspěchem zařadit.

Oslovené multiplexy se už ale potýkají s celoročně menší návštěvností s tím, že naplnit kinosál se nyní rovná zázraku.

Podle šéfa divadla Brodway Oldřicha Lichtenberga a Evy Hlavsové z Vinohradského divadla nelze specifikovat, jaké věkové kategorie tyto kulturní stánky navštěvují. Ani prý nehraje solventnost publika, protože kdo si chce přijít pro umělecký zážitek, ten si ho neodepře i za cenu, že se v dalších dnech bude muset ekonomicky uskromnit.

ANKETA: Dáváte přednost kinu nebo divadlu?

Ivan Jirka, chemik, Praha 8

Přiznám se, že hodně dlouho už jsem v kině nebo divadle nebyl. Ne že bych nechtěl, ale prostě mi nezbývá čas. Když ho konečně mám, jsem rád, že jsem rád.

Petra Hlavešová, úřednice, Praha 4

Nerozlišuji mezi kinem nebo divadlem. Obojí přece pro člověka znamená odpoutat se od všedních starostí a těch zrovna málo nemám. Takže je to spíše o náladě.

Jiří Vacek, podnikatel, Praha 5

Zrovna nedávno jsme s manželkou byli v Národním divadle na hře Sluha dvou pánů. Do kina chodím taky rád. Přiznám se, že si v programu docela pečlivě vybírám.