Václavův film patří k tomu nejlepšímu, co loni v domácí produkci vzniklo, do kina na něj nicméně přišly jen čtyři tisíce diváků.

Večer, který moderoval Václav Moravec, se nesl ve znamení 25 let svobodného filmu. Zručně připravený sestřih připomněl výrazné domácí osobnosti, privatizaci Barrandova, boj o audiovizuální zákon, evropské ceny českým snímkům i filmy, jež tvůrci věnovali tématu svobody.

Statistika odhalila, že nejvíce filmů za tu dobu natočil Jan Hřebejk (17), úvahy nad úrovní české tvorby zdůraznily její slabé místo: chybějící renomované dramaturgy. „Úplně zmizel systém, jaký fungoval svého času na Barrandově," připomněl Tomáš Baldýnský, jenž se této profesi věnuje ve filmovém centru ČT. Mezi herci bodoval Martin Finger, který vyhrál cenu za výkon ve filmu Ondřeje Sokola Krásno. Objevem roku se stal Jiří Mádl, který porazil své dva soupeře: Klaudii Dudovou a Tomáše Pavlíčka.

Nejlepším dokumentem je film Martina Duška K oblakům vzhlížíme. „Hodně se při natáčení věnuji severním Čechách, odkud pocházím. Lidi, o kterých je můj film, často potkávám," říká Dušek o svých hrdinech, kteří tráví čas tuningem. „Vždycky mě zajímalo, jací jsou a co pro ně znamenají auta. V jejich případě jde o vozy, jež ostatní považují za vraky, ale jim jsou milé. Sám jeden takový mám… Volvo s vyklápěcími světly, které mi rezne na zahradě. Není to jen dopravní prostředek, ale zážitky a vzpomínky, které se v tomhle kusu věci ukrývají."

Večer měl věcný, střídmý tón a místy připomínal televizní pořad dotyčného moderátora zejména debata s respektovaným producentem a spolupracovníkem Jana Švankmajera Jaromírem Kallistou byla pro tuto příležitost příliš dlouhá. Zúžení kategorií na osm přineslo přijatelnou délku večera, který byl hlavně oslavou filmařů. Nedostalo se jen na Fair Play Andrey Sedláčkové, jejíž čtyři nominace vyšly naprázdno. „České filmy svůj svátek potřebují. Teď ještě aby na ně chodili také diváci," uzavřela udílení cen publicistka a umělecká poradkyně karlovarského festivalu Eva Zaoralová. Svatá pravda.

Vítězové kritiků

Nejlepší film: Cesta ven
Nejlepší dokument: K oblakům vzhlížíme
Nejlepší režie: Petr Václav
Nejlepší scénář: Petr Václav
Nejlepší kamera: Martin Žiaran (Hany) a Jaromír Kačer (Místa)
Nejlepší herečka: Klaudia Dudová
Nejlepší herec: Martin Finger
Cena RWE pro objev roku: Jiří Mádl

Režisér Petr Václav o svém vítězství a dalších plánech: Jsem obojživelník

V sobotu posbíralo v pražské Arše jeho drama Cesta ven čtyři ceny od filmových kritiků. Za scénář, režii, ženský herecký výkon pro Klaudii Dudovou a nejlepší film roku. Na jaře se snímek Petra Václava objeví i ve francouzské distribuci.

Překvapilo vás to?

Nečekal jsem tolik cen. A jsem rád, že mi je kritici dali. Vyjádřili tím svůj zájem o to, o čem jsem psal a co je podle mě hodně důležité. Pokud jde o kolegy, přál jsem cenu za scénář Andree Sedláčkové. Myslím, že téma, které vytáhla z minulosti, je významné. Ale to moje také, v tuto chvíli asi důležitější. Ale nepřísluší mi to hodnotit, to je úkol vás kritiků.

Pohybujete se mezi Francií a Českem. Kde je pro vás snazší natáčet?

Zafinancovat mé filmy není snadné nikde. Jsem takový obojživelník, už dokážu psát scénáře i francouzsky, takže točím tady i ve Francii. Ale otázku ohledně peněz si nekladu. Prostě podle toho, co se mi podaří sehnat, se snažím točit odpovídající látku.

Máte už v hlavě další námět? Třeba znovu z romského prostředí?

Netočím stejné filmy. Teď toho připravuji víc italský film v italštině o skladateli Josefu Myslivečkovi, road movie s jedním z našich herců a science fiction odehrávající se v Paříži. Nápad není problém. Problém je dotáhnout jej do realizace a na plátna kin.

Můj osobní objev je, že jsem hrozný nervák, říká Jiří Mádl

Ze tří adeptů na cenu Objev roku vybrali kritici Jiřího Mádla. Za autorský debut Pojedeme k moři.

close Cenu RWE pro objev roku získal Jiří Mádl coby debutující režisér a scénárista za film Pojedeme k moři. zoom_in

Vypadal jste trochu zaskočeně.

Ano, já nic neplánoval. A byl jsem strašně nervózní, nemohl jsem dýchat a na pódiu to bylo blek kuňk. Jsem moc šťastný.

Jaký je to pocit být po letech u filmu zase objevem?

Divný. Chápu, že jsem objevený v jiné profesi, ale stejně mám zvláštní pocit. Někteří to teprve objevují, já se dívám tady do sálu a všechny znám… Ale vím, za co jsem to dostal.

Co jste mimochodem objevil díky tomuto filmu pro sebe?

Že jsem hroznej nervák. S přibývajícími rolemi se stávám neklidnější, hůře spím, nezvládám přípravy na natáčení. To už o sobě vím. Ale jako režisér jsem přestával vidět na jedno oko, vůbec nespal, pak zase spal pořád, prostě všechny ty vedlejší účinky stresů.

Dnes večer, jak zaznělo z pódia, snad došlo ke sblížení filmařů a diváků. Jak je to s diváky, měl by na ně podle vás režisér myslet, když píše a točí?

Měl. Poslední dobou si myslím, že nám začíná chybět střední proud, to, co dříve byla naše nejsilnější stránka. Ten prostor mezi velkým uměním a velkou řachandou. Potřebujeme víc svěrákovských a nejlepších hřebejkovských filmů. Víc Alice Nellis. Zkrátka kvalitní věci, které by dostaly lidi do kin.

O čem dalším přemýšlíte?

V říjnu budu hrát v divadelní hře v Kalichu. Mám rozpracované dva scénáře, na třetí už sháníme peníze. Ale nejdřív mě čeká natáčení s Ivanem Fílou Den štěstí a s Milošem Šmídmajerem Celebrity. Takže teď budu nějaký čas vytížený jako herec…