Mnozí původně snili o studiu na prestižních školách v centru metropole. Komunistický režim jim ovšem kvůli „kádrovým škraloupům“ rodičů po roce 1968 umožnil přijetí jen do zapadlého gymnázia na periférii, které je dnes známo jako Gymnázium Špitálská.
Sborník textů více než dvou desítek svých někdejších spolužáků sestavili básník Ondřej Fibich, novinář Martin Schulz a vydavatel Martin Pařík. Přispěli do něj třeba řezbář a spisovatel Martin Patřičný, kameraman a filmový režisér Martin Duba nebo muzikanti z kapel Babalet a Hypnotix Michal Ditrich a Karel Babuljak.
Ti všichni se v dobách před půlstoletím potkávali v lavicích ve třídách v kachlíky obložené funkcionalistické budově architekta Vladimíra Frýdy charakteristické svými obrovskými okny. „Což o to, světla tam bylo dost. Všude kolem ale začínala koncem šedesátých let vládnout temnota,“ vzpomíná v knížce Martin Schulz. Ještě dnes má přitom v živé paměti bitky s učni z nedaleké Kolbenky. „Lidi, co tu bydlej', mají těžkou chůzi, zaprášený voči, zamazaný blůzy,“ zaznamenal již Dědeček. Někdejší studentíci nyní se slzou v oku vzpomínají, jak po jejich boku vypili nesčetné půllitry v místních hospodách jako u Hubatků, u Lípy či ve špeluňce generacemi studentů nazývané u Spermie.
V knížce opět ožívají některé příběhy pozapomenutých spolužáků a profesorů, které dokreslují vybledlé fotografie vyhrabané z hloubi šuplíků. Spoustu zážitků už ale vymazala paměť. „Musím se přiznat, že vysočanský gympl jsem úplně vypustil z hlavy. Pro mě je to totální bezčasí,“ přiznal další přispěvatel, herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka.
