Staroměstské náměstí, které patří k nejpřednějším pražským zajímavostem, vidělo za svou historii mnoho veselosti, ale ještě více smutku. Byly tu pořádány turnaje, ale také do trestání bráni nestydatí adamité, v roce 1621 tu byli sťati čeští páni atd. Vypráví se, že v dlažbě Staroměstského náměstí byly velkými kameny vyloženy podivné pruhy podobné paprskům. Prý naznačovaly potůčky krve popravených po Bílé hoře. Značné škody náměstí utrpělo řáděním nacistů v květnu 1945.

Strašidelný dům

Staroměstský rynek proslavily i slavné mikulášské poutě, které se vždy konaly několik týdnů a v Praze snad patřily k nejrozpustilejším. Do dějin rynku se svým způsobem zapsaly i některé figurky, jako například lékař a mastičkář Petr Vesel, kterého Pražané vyhnali z města, protože pod rouškou svého řemesla se choval k dívkám a pannám velice nepřístojně.

V dějinách Prahy po celé 14. století vynikala slavná rodina Olbramovců, která vlastnila dům (dnes čp. 932), který se sice nazýval U Podušek, ale obecně se mu říkalo Obramovský. Jak už to bývá, dům často střídal majitele a jeden čas v něm nikdo nevydržel déle, než půl roku. Přepodivné věci si lidé vykládali o tom, co se v domě děje. Jednou tu v noci bylo slýchat rychlé kroky, jindy prudkou hádku, a když zde začalo docházet i k násilí, osud domu byl zpečetěn, stal se neprodejným.

Dům nakonec koupil známý zbohatlík, který nevěřil na strašidla a s domem měl nekalé úmysly. Dříve než je mohl realizovat, služebnou pana domácího na chodbě domu napadla ohyzdná babice a chtěla jí vyškrábat oči. Vyděšené děvče se v poslední chvíli skrylo za dveřmi kuchyně. Lidé prohledali celý dům, ale nic nenašli a začali dívku podezírat, že si vše vymyslela. Netrvalo dlouho a ona příšera napadla samotného pana domácího. Hodlal se bránit, ale když ji chtěl uchopit za ramena, ruce mu projely vzduchem. Strašidlo ho začalo škrtit a přitom nenávistně volalo: To není tvůj dům! Patří nám, bekyním a nebude nikoho jiného.

Když se pan domácí uzdravil, přikázal, aby o původu jeho domu hledali ve starých listinách. Tak vyšlo najevo, že dům kdysi patříval Olbramovcům a ti v něm zřídili útulek pro zbožné ženy, které ošetřovaly nemocné, po Praze sbíraly odložené děti a chudé dívky učily šít. Jinak žily v naprostém odloučení od běžného života, a tak se stalo, že časem upadly v bludařství. Podle své zakladatelky si říkaly bekyně a jejich sekta zanikla až za husitských válek. Co bylo dál, pověst nepraví.

Nešťastná láska

Ke vzácné barokní kopulové stavbě, kostelu sv. Mikuláše a dnes již neexistujícímu klášteru slovanských benediktinů se váže pěkná pověst. V klášteře prý jednou žil mladý mnich, který zahořel velkou láskou ke krásné Židovce. Milenci se tajně scházeli v jedné z klášterních cel, do které se dívka celkem snadno dostala dávno zapomenutou únikovou chodbou, která z kláštera směřovala do Židovského města. Na světě ale nic netrvá věčně. Tajemství milenců se provalilo, ale v zájmu kláštera bylo ututláno. Mnich byl přeložen do vzdáleného kláštera a svou milenku už nikdy nespatřil. Nešťastná dívka žalem zešílela a bídně skončila svůj život. Brzy se v okolí kostela začala zjevovat šílená Židovka, která běhá přilehlými ulicemi a hledá svého milého.

Jiná verze praví, že rozumu zbavená dívka se vrhla na opata kláštera, který rozhodl o přeložení miláčka, a uškrtila ho. Teď tu prý straší spolu a ohrožují pozdní noční chodce, které se snaží uškrtit.

JAROSLAV WIMMER