Postupně vydali čtyři desky žánrově zařaditelné do škatulky dream pop, a z nenápadného projektu se stala kapela, která se prosadila v britských a amerických hitparádách a na jejíž koncerty chodí celebrity jako Jay-Z nebo Beyoncé. I když tento popis je v lecčems invalidní: oni sami mají k celebritám daleko. Neobklopují se manažery a týmy producentů. A pokud dnes vyrazíte na jejich koncert v pražském MeetFactory, dost možná je potkáte procházet se mezi jejich posluchači.

Čtěte také: Elán exkluzivně: Pořád chceme být nejlepší kapela na světě

Krátce před tímto koncertem jsem si povídal s dámskou polovinou kapely: zpěvačkou, skladatelkou a klávesistkou Victorií, jejíž hlasový projev posluchači občas přirovnávají ke zpěvačce Nico, která se proslavila spoluprací s The Velvet Underground. „Určitě si nemyslím, že bych zněla jako Nico. Tohle přirovnání asi spíš vychází z toho, že naše písničky mají podobnou náladu," řekla. Ať už je to jak chce, pokud jste Beach House nikdy neslyšeli a dáte si vedle sebe slavnou šedesátkovou desku The Velvet Underground & Nico třeba se skotskou osmdesátkovou kapelou Cocteau Twins, získáte částečnou představu o tom, jak jejich hudba může znít.

Pouštěl jsem si na internetu fanouškovská videa k vašim písničkám a zaujalo mě, že nejsledovanější bylo to ke skladbě Norway…

Myslíte ty pohádkové záběry s dlouhovlasou dívkou?

Ano. Víte, odkud pocházejí?

Netuším.

Je to docela kuriózní: z českého filmu Valerie a týden divů.

Takže je to film? Říkala jsem si, odkud pocházejí, mají krásnou atmosféru. Písnička Norway byla totiž založena na pocitu něčeho moc hezkého, co jsme zažili, když jsme byli na cestách.

Objevila se mezi těmito cestami už i Česká republika?

Zatím ne, i když jsem se alespoň do Prahy už dlouho chtěla podívat. Snad budu mít čas projít se trochu po městě. Když jste na turné, obvykle vidíte jen místo, ve kterém hrajete. Na druhou stranu, nebavilo by mě sednout do auta se seznamem míst, které chci vidět. Radši se procházím pěšky.

A když se takto procházíte po cizích městech, skládáte? I když spojení dream pop je v posledních letech docela nadužívané, přijde mi, že k vaší hudbě skutečně sedí. Že jsou to takové snové pocity z cest…

Ve skutečnosti moc písniček, když jsme na cestách, nepíšeme. Být na turné je krásné, inspirativní, nasbíráte spoustu zážitků… Jsem ohromně šťastná za to, že můžeme někam jet jenom díky naší hudbě. Ale turné jsou také fyzicky hodně náročné, takže většinou skládáme, až když se vrátíme domů do Baltimoru. A samozřejmě, ty imprese z cest se tam pak objevují.

Zmínila jste Baltimore, odkud vaše kapela pochází. Co byste mi, jako obyčejnému Evropanovi, o tomhle městě řekla?

Není to město jako New York, ve kterém si čtyři miliony ambiciózních lidí šlapou na hlavu. Baltimore je relativně malé a chudé město, které má problém se zločinem, na první pohled vás asi moc nedostane. Vnímala jsem to na sobě, když jsem se do Baltimoru před devíti lety přistěhovala. Lidé v něm nejsou tak ambiciózní, energičtí a rozptýlení jako v New Yorku, ale přesto to má svoje kouzlo. V Baltimoru je spousta menších, třeba uměleckých komunit. Součástí jedné z nich byl i Alex (Alex Scully druhý člen Beach House pozn. red.). Teď můžu říct, že se v tom městě cítím jako doma.

Tohle přirovnání Baltimoru k New Yorku mi trochu připomíná i to, čem mluví lidé u nás, když srovnávají jiná česká města s Prahou…

Je mi jasné, že to nebude jen případ Baltimoru. Velkoměsta obecně člověku sugerují pocit soutěživosti, jsou plné lidí někdy až příliš horlivě jdoucích za svým cílem.

Vaše poslední desky jste nahrávali s Chrisem Coadym, jedním z nejvýraznějších producentů nastupující generace. Kapely, s kterými v spolupracuje, tvoří největší hvězdy světové indie scény, namátkou Grizzly Bear, TV On The Radio, Foals nebo Yeah Yeah Yeahs. Jak nahrávání s Chrisem vypadalo?

Když jsme s Chrisem nahrávali naši předloňskou desku Teen Dream, dokázal ihned pochopit, co potřebujeme. Nejsme ten typ kapely, co přijde do studia a čeká, co ji producent nabídne. Naopak, potřebujeme mít nad vším kontrolu. Nehledáme svůj zvuk, protože si troufám říct, že už ho máme. Když jdeme do studia, máme jasnou představu, jak to bude znít. V podstatě producentovi přesně řekneme, co má udělat. Chris je v tomto velmi trpělivý, do ničeho nám nemluví, ale zároveň pozná, která z desítek nahrávek je ta pravá.

Takže, když jdete do studia, máte už v podstatě desku v hlavě?

Přesně tak. Nedokážu si představit, že bychom si řekli: To dopíšeme ve studiu.

S posledními dvěma deskami se vám zadařilo i komerčně. Například letošní nahrávka Bloom se dostala mezi nejprodávanějších deset ve Spojených státech a nejprodávanějších dvacet ve Velké Británii. Co se tím pro vás změnilo?

Můžeme cestovat a hrát na více místech, což je to nejcennější, protože kromě toho, že nás to baví, je to zároveň to, co nás živí. Ale pořád zůstáváme kapelou, co si skoro vše, od písničky přes scénu na koncertě, vymyslí sama.

Beach House

Kapelu tvoří duo Victoria Legrand a Alex Scully, které se dalo dohromady v roce 2004 v americkém Baltimoru. Vydali čtyři kritiky oceňované desky, přičemž poslední dvě Teen Dream (z roku 2010) a Bloom (z letošního května) zaznamenaly i komerční úspěch v britských a amerických žebříčcích prodejnosti. Žánrově hrají dream pop, zasněné popové skladby s klávesami, kytarou a podmanivým hlasem zpěvačky Victorie, jejíž hlas se vedle řady nezávislých projektů objevil třeba i na soundtracku k blockbusteru Nový měsíc z filmové ságy Stmívání. Beach House vystoupí dnes od 20.30 v pražském MeetFactory. Předkapelou jim budou britští Holy Other.