Je to ovšem slabikář o několika stranách, kde se notně zjednodušovalo, takže sem tam došlo k nemilým přehmatům (například nešťastné zacházení s tehdejším názvem republiky, kterou filmaři nazývají výhradně Československem).
Není to ostatně jediné úskalí, které tento ambiciozní koprodukční projekt iniciovaný britským režisérem Seanem Ellisem, jenž cílil od začátku na zahraniční publikum, má.
Z hlediska domácího diváka nepřináší drama žádné nové informace, natožpak úhel pohledu
Naopak - některé spíše zamlčuje, neboť vyložit během první hodiny divákům neznalým českých protektorátních poměrů danou historickou situaci je téměř nemožné. Nemluvě o tom, že v kontextu domácí tvorby se Anthropoid chtě nechtě neubrání srovnání s jinými předchozími adaptacemi téže události, které jsou navíc obě dobré – Atentátem Jiřího Sequense (1964) a dvoudílným televizním filmem Jiřího Stracha Operace Silver A (2007).
V této solidní společnosti nutně musí Ellisův projekt působit jako průměrný počin, který se bojí hrdinům příliš pošramotit pověst a ne zcela koncepčně se uchyluje ke zkratkám, jež tématu nesvědčí.
Úvodní titulky stručně vysvětlí, v jaké době se nacházíme, kdo že byl Reinhard Heydrich a jakou přezdívku měl („pražský řezník" - mimochodem na jednu řezničinu s lidskou hlavou tu posléze i dojde) a pak už se rozjede děj. Ani ten ale nestíhá vyprávět všechno, a tak je vše jen jaksi nahozeno – charaktery postav, milostné zápletky, představení domácího odboje, jeho vnitřní rozpory, plánování atentátu…
S postavami se nelze hlouběji ztotožnit, zato se občas dočkáme úsměvného detailu (paní u veterináře vyzývající psíka: „tak pojď, Beneši") a reklamy na Prahu či český šňaps („nedáte si skleničku Becherovky?").
Připusťme, že film vznikal s ohledem na nečeské publikum a že nikdo nečekal, že Sean Ellis natočí přesnou rekonstrukci operace (té byl nejblíže zmíněný Sequensův Atentát). Zjevně ji ani neplánoval. Některá zjednodušení ale přece jen bijí do očí – ať už poražená židle při konspirační schůzce, psychická slabost vyškoleného parašutisty před akcí či dojemné milostné linky s oběma dívkami (které završí v kostelním „vodním" finále snová scéna s Lenkou zvoucí Gabčíka k sobě na onen svět).
Hůře se budou zahraničnímu diváku chápat souvislosti
Ve filmu se mluví o „šílenství, jež se kolem děje", ale na plátně ho s výjimkou mučících scén na gestapu prakticky nevidíme. Když si tvůrci vypomohli zkraje filmu archivem, nabízí se i tady a elegantně by se přitom vyhnuli větším a finančně náročnějším hraným scénám.
Velmi slušnou Ellisovu režii s důrazem na finální přestřelky v kostele zrazuje disproporční vyprávění (první část zkratkovitá, druhá roztahaná), dobrým hereckým výkonům škodí nešťastný (ne)anglický přízvuk. Nicméně režie a herci je alespoň to, co filmu sluší – což platí zejména o Cillianu Murphym v roli Gabčíka a Tobey Jonesovi alias Janu Hajském, v případě českých protagonistů pak o Anně Geislerové, Aleně Mihulové či Václavu Neužilovi (Valčík), pro něž bylo jistě poctou se projektu účastnit.
Jak posoudí Anthropoid diváci, zatím nelze zcela předvídat. Zahraniční ohlasy jsou spíše kolísavé a opatrné, byť zdůrazňují hlavní přednost filmu – upozornit na ojedinělý český hrdinský počin během války: atentát na Heydricha.
