Kliknutím zvětšíteZrekonstruované páteře našla skupina mezinárodních archeologů, která se soustředí na výzkum údolí Chincha na jižním pobřeží Peru. V tomto regionu doposud neviděli žádný podobný způsob zacházení s mrtvými. Neobvyklé zbytky koster našli v propracovaných hrobkách zvaných chullpas, kam své mrtvé pohřbívali domorodí Američané.
Podle studie, kterou vědci zveřejnili v úterý v archeologickém časopise Antiquity, patří skoro každá z těchto 197 navléknutých páteří vždy jedné osobě. Jedna z nich ale byla podle analýzy mix dospělých a dospívajících obratlů. Hlavní autor studie Jacob L. Bongers ovšem věří, že ji tímto způsobem dali dohromady kdysi omylem. Bližší výzkum odhalil, že kosti patřily jen dospělým a dospívajícím lidem.
Výsledky radiokarbonového datování naznačují, že k navlečení obratlů na rákosové sloupky došlo asi až čtyřicet let po prvotním pohřbu těl. „Obratle na rákos pravděpodobně navlékli, aby napravili škody po drancování hrobů,“ sdělil vedoucí archeologický pracovník na Východoanglické univerzitě ve Velké Británii Bongers stanici CNN.
Ten už ve dřívějších výzkumech zdokumentoval celé stovky vypleněných hrobů z tohoto regionu. „Naše zjištění naznačují, že tyto páteře představují přímou, ritualizovanou odpověď domorodců na evropský kolonialismus,“ doplnil.
Podle něj bylo v Chincha Valley za koloniálního období plenění hrobů běžné. „Drancovali primárně proto, aby získali veškeré věci ze zlata a vyhladili náboženské a pohřbívací praktiky domorodců,“ vysvětlil.
Vznik těchto navléknutých páteří odhadují odborníci mezi roky 1450 až 1650, kdy Evropané připlouvali k americkým břehům a začínali zemi kolonizovat. „Obratle na kůlech jsme našli pouze zde v Chincha Valley. Promlouvají o dlouhodobém vztahu s mrtvými. Snažili se je rekonstruovat a dát dohromady,“ řekl Bongers, který rákosovým tyčkám říká kůly, protože podle něj mohly být původně umístěny vzpřímeně.
Pro mnoho náboženských skupin v údolí Chincha byla tělesná integrita po smrti velmi důležitá. Proto vědci odhadují, že pro udržení celistvosti mrtvého těla mohli použít takový způsob rekonstrukce. „Toto nám připomíná hrůzy, co zažili domorodé komunity v rukou evropských kolonialistů,“ okomentovala bioarcheoložka Tifinni Tungová magazínu National Geographic. Na studii se nepodílela, ale problematika zasahuje do jejího oboru.
Rituální přeměty
Obyvatelé údolí se dokonce podíleli na unikátním ošetřování svých mrtvých, to vymysleli jejich sousedé z lidu Chinchorro. Vyvinuli první známé techniky pro umělou mumifikaci. „Rituály hrají důležitou roli ve společenském i náboženském životě, ale mohou se měnit. Obzvlášť během doby dobývání. Tyto nálezy potvrzují, že hroby jsou jednou z oblastí, kde se tyto konflikty projevují,“ vysvětlil Bongers.
Své zvyky neměnili jen lidé z Chincha Valley. Poté, co kolonizátoři vyplenili hroby lidu Chinchorro v hornatých Andách, zachránili domorodci ze zdecimovaných pohřebišť, co se dalo, a vyrobili z pozůstatků nové rituální předměty. Páteře na rákosu z údolí Chincha mohou reprezentovat podobnou snahu místních lidí o udržení integrity zničených těl a změnu jejich rituálů. „Tyto praktiky reflektují snahu domorodců vyrovnat se s těmito traumatickými změnami v jejich způsobu života,“ dodala Tungová.
Před příchodem Evropanů bylo v údolí malé království Chincha, které existovalo mezi lety 1000 až 1400. Země měla silné spojenectví s mocnou říší Inků a odborníci odhadují, že obyvatelé království byli zdatní v mořském obchodu. Bohužel po příchodu kolonizátorů zůstalo po padesáti letech z původních více než 30 tisíc rodin v roce 1533 jen pouhých 979.
Léta mezi 1450 až 1650 označují odborníci za divokou dobu nejen kvůli vykrádání a ničení hrobů. „Toto konkrétní období bylo v historii Chincha turbulentní, protože místní lidi decimovaly i epidemie a hladomory,“ sdělil Bongers.
31
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
