Kliknutím zvětšíteV době, kdy byl nově objevený chrám pravděpodobně postaven, spadala Gandhára (kolébka řeckého umění s náměty z buddhistické víry) pod indo-řecké království, které ovládalo severní Indii. Nový svatostánek byl zřejmě vybudován nad ranějším buddhistickým chrámem, který mohl pocházet již z třetího století před naším letopočtem. Informuje o tom Live Science.
Rozsáhlá a dávná chrámová stavba
To znamená, že starší chrám byl zřejmě postaven během několika set let let po smrti samotného Buddhy, vlastním jménem Siddhárthy Gautamy, který žil na území dnešní severní Indie a Nepálu asi mezi 563 lety před naším letopočtem a 483 lety před naším letopočtem.
Dosud nalezené vykopané pozůstatky chrámu, objevené nedaleko centra dnešního města Barikot, jsou vysoké přes tři metry a sestávají se z obřadního pódia završeného válcovitou stavbou, tvořící úkryt pro buddhistický kuželovitý monument zvaný stúpa, jenž v buddhismu představuje symbolické vyjádření klidu a míru.
Dalšími částmi celého chrámového komplexu, jenž byl v průběhu staletí několikrát dostavován i přestavován, jsou dále menší stúpa, cela pro mnichy, předsíně, schodiště, stupeň monumentálního sloupu či pilíře a nádvoří pro veřejnost s výhledem na starověké silnice.
„Přesnější stáří jednotlivých staveb ještě určí radiokarbonové datování, ale již nyní je zjevné, že chrám v Barikotu představuje jednu z nejstarších buddhistických památek, jaké kdy byly v oblasti starověké Gandháry nalezeny,“ uvedl pro Live Science archeolog Luca Maria Olivieri z univerzity Ca' Foscari v Benátkách, působící v Mezinárodní asociaci pro Středomoří a orientální studia (ISMEO), který vedl pákistánsko-italský tým provádějící vykopávky.
Historie dávná i novodobá
Italští archeologové působí v údolí Svát již od roku 1955 a vykopávky v Barikotu zahájili v roce 1984. Aby se jim podařilo zachovat cenné archeologické situace dosud nezasažené moderní výstavbou, pronajali si co největší část volné půdy a zahájili hlídané vykopávky na široké ploše.
Tím se jim podle Olivieriho podařilo ochránit ukryté starověké památky jak před novodobým rozšiřováním města, tak před zlatokopy, kteří se snaží bez ohledu na archeologické situace jen vytěžit ze země cenné starověké umělecké předměty, aby je mohli zpeněžit v mezinárodním černém obchodě se starožitnostmi a archeologickými nálezy.
„Ještě před několika lety probíhaly vykopávky v Barikotu v jihozápadní části města a v místech někdejší akropole, ale ne v centru, kde je pronájem pozemků moc drahý,“ uvedl Olivieri. (Půdu, v níž leží archeologická naleziště, drží často soukromí vlastníci, přičemž pronajmout si ji za podmínek umožňujících vykopávky je v této oblasti většinou jednodušší a levnější, než se snažit dané pozemky odkoupit.)
Nově objevený chrám se sice našel na pozemku poblíž centra, ale takovém, který se provinčním archeologickým úřadům podařilo získat. Archeologickému týmu to umožnilo zahájit na něm v roce 2019 vykopávky. Jako určité vodítko sloužily jámy po vykradačích hrobů a lupičích archeologických nálezů, které naznačovaly, že pod zemí by se mohlo nacházet něco důležitého.
„Celé roky jsme sledovali archeologické situace, jež se nám postupně odkrývaly s hloubením základů moderních domů, při vykopávkách na zemědělské půdě i v jámách, které tu zanechali zloději. Takže jsme zaznamenávali známky toho, že se tu nacházel nějaký velký monument,“ uvedl Olivieri.
Chrám se nacházel v sousedství starověké silnice vedoucí k hlavní symbolické buddhistické stavbě celého starověkého města, a sice k dvacet metrů široké stúpě. Ta byla odhalena již před několika lety při veřejných pracích, konkrétně při stavbě stožárů elektrického vedení.
Kromě architektonických prvků dávno pohřbeného svatostánku objevili archeologové také více než dva tisíce uměleckých předmětů včetně mincí, šperků, pečetí, keramiky, kamenických děl a soch, z nichž některé nesou starobylé nápisy, které by mohly pomoci určit jejich stáří.
Stopy Alexandra Velikého
Barikot se pod názvy „Bazira“ nebo „Beira“ objevuje už v klasických pramenech z doby Alexandra Velikého, který v roce 327 před naším letopočtem starověké království Gandhára dobyl.
Alexandr vládl řeckému království Makedonie a od roku 334 před naším letopočtem podnikal vojenská tažení do Perské říše za účelem rozšíření své říše. V roce 326 před naším letopočtem pak zorganizoval další výbojnou výpravu, směřující do severozápadní Indie. Protože byla stejně jako předchozí invaze do Persie úspěšná, posunul hranice své říše tak daleko, že v době své smrti ovládal většinu světa, který staří Řekové znali.
Na četné žádosti svých vojáků, jimž se stýskalo po domově, se sice obrátil z Indie zpět do Evropy, ale sám už se domů dostat nestihl. V roce 323 před naším letopočtem se po cestě roznemohl, pravděpodobně nějakou infekční nemocí, jako je malárie (zvažována však byla také otrava) a asi po deseti dnech agónie dne 10. nebo 11. června 323 před naším letopočtem v Babylóně zemřel.
Dobyté území pak rozdělili jeho generálové; oblast Baktrie na sever od Gandháry (zhruba území dnešního severního Afghánistánu) připadla králům řeckého původu, Gandhára samotná se na čas vrátila pod vládu starověké Maurjovské říše, první říše domorodých Indů, které se podařilo sjednotit pod jednotnou vládu téměř celý indický subkontinent.
Podle Olivieriho existoval buddhismus v Gandháře již v době Menandra I., potomka řeckých panovníků vládnoucích v Baktrii, který asi v roce 165 před naším letopočtem založil indo-řecké království a gandhárskou oblast ovládl. V té době se však víra mohla omezovat jen na náboženské elity.
Později, zejména za epochy Kushanské říše od roku 30 do roku 400 našeho letopočtu, se buddhismus v Gandháře rozšířil mnohem více a jeho posvátným centrem se stalo údolí Svát. Gandhára se v této době proslavila řecko-buddhistickým uměleckým stylem, který ztvárňoval buddhistické symboly a předměty za pomoci technik řeckého umění.
Svát měl také mírné mikroklima umožňující sklízet zemědělské plodiny dvakrát ročně (na jaře a koncem léta), díky čemuž se stal starověký Barikot důležitým regionálním centrem spravujícím zemědělské přebytky. Alexandr Veliký zřejmě díky tomu využíval tuto oblast jako svou velkou "spižírnu", určenou k zásobování jeho armád při jejich tažení na jih do Indie.
Podle Olivieriho italští archeologové v Barikotu vykopávky zatím ukončili, ale chtějí se sem během letošního roku ještě vrátit, aby prozkoumali oblast ještě dál a třeba odhalili další pozůstatky starověkého chrámu.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
