Bohdalec představuje trochu svérázné pražské zákoutí, obklopené ze všech světových stran železničními tratěmi. Z jihu k němu přiléhá odstavné nádraží Jih ležící v Michlí a zasahující až do Záběhlic a na severu zase bývalé seřaďovací nádraží Vršovice, k nimž se sbíhají ostatní tratě.
Pokud si tam uděláte výlet, téměř určitě si jednu z jeho ulic vybavíte z filmu Obecná škola – je to Elektrárenská ulice, ve které Edův tatínek plašil koně jízdou na kole bez blatníků a odkud děti dostávaly z hospody tatínka karbaníka čadícím filmovým pásem zastrčeným pod dveře. Odtud také malý Eda běhal za tatínkem do elektrárny, která se nachází hned vedle.
play_fill
Ještě před pár lety bychom si mohli prohlédnout, byť ve značně zbědovaném stavu, i původní dřevěné domky, v nichž se nacházela jak filmová, tak i skutečná obecná škola malého Zdeňka Svěráka, který tu opravdu vyrůstal. Bohužel, tato památka minulosti už definitivně zmizela – můžeme si alespoň říci, že když filmaři točili Obecnou školu, našli si ji vlastně na dvou místech.
Většina záběrů byla opravdu natočena přímo na Bohdalci, kde škola skutečně stála, ale ty pohledy, kde se škola objevuje proti domku u fotbalového hřiště, kam láká učitele Igora Hnízda nevěrná tramvajákova žena, byly pořízeny na protilehlém konci Prahy na Slivenci v ulici U jezírka. Filmaři si tam dostavěli budovu školy jako kulisu, aby docílili kýženého efektu, že všechny záběry vznikly na jednom místě. Na Bohdalci už totiž neměli hřiště.
Z Bohdalce pak lze přes můstek nad železniční tratí zamířit do samotné kolonie. Možná právě v místech tohoto můstku si malý Zdeněk Svěrák představoval, jak seskakuje s kamarádem na nákladní vlak, aby o mnoho let později tento svůj dětský sen opravdu realizoval scénou v ději Obecné školy.
Ve filmu se sice objevil jiný můstek, který filmaři našli v Křížové ulici na Smíchově, ale jeho původním vzorem byl pravděpodobně ten bohdalecký – kdyby totiž právě z něj kluci seskočili na vlak jedoucí jižním směrem, mohl by je opravdu dovézt do Benešova, odkud volali mladé učitelce Hnízdův vzkaz.
play_fill
Z můstku pak stačí popojít jenom pár metrů východním směrem, a třebaže se ulice i před ním jmenuje stejně, tedy Nad Vršovskou horou, bude to vypadat, jako kdybychom se těmi pár metry ocitli v docela jiném světě. Ve světě prvorepublikové kolonie.
Chudinská kolonie Slatiny vznikla právě před sto lety, tedy kolem roku 1924. Rozkládala se na rozsáhlém bažinatém území na hranici katastrů Michle, Záběhlic a Strašnic, tedy obcí, které byly k hlavnímu městu připojeny v roce 1922.
Byla to úplná pražská periferie, Nejbližší zastávkou tramvaje byla až konečná stanice ve Vršovicích u tehdejší továrny Waldes, dnešní Kohinorky. Bažiny a mokřady zůstaly důležitým znakem kolonie až do dnešních dnů.
Fotogalerie: Slatiny a Obecná škola
Také Slatiny se zapsaly do dějin československé kinematografie. Ve válečné trilogii Otakara Vávry ze 70. let minulého století, skládající se z velkofilmů Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy, představovaly bydliště fiktivní dělnické rodiny Horákových, procházející celou trilogií. Nejvíce z nich bylo vidět v závěru Osvobození Prahy, kdy do Slatin přivážejí povstalci tělo padlého nejmladšího člena rodiny Standy. I když tyto filmy jsou hodně poplatné době, zachycení mizející tváře Prahy v nich je dodnes cenné.
play_fill
Ačkoli Slatiny byly nouzová kolonie, neměly nouzi o zajímavé obyvatele. A týká se to už jednoho z jejich zakladatelů, jímž byl československý legionář Josef Bambas. Ten sem přišel ve věku zhruba 30 let, aby pak žil na Slatinách až do smrti v lednu roku 1959 v domku číslo 265.
Bambasův domek byl jeden z prvních, které se tu v roce 1924 objevily, ale zdaleka ne poslední. Vůbec nejvíc chudinských staveb tu vyrostlo během velké hospodářské krize, kdy zaplavily údolí slatinského potoka a mohlo jich být až 400. Žít tu mohlo kolem 2250 lidí, část z nich byli domácí a část podnájemníci neboli šlofové.
Další slavnou osobností, která na Slatinách zanechala svou stopu, stopu poněkud strašidelnou, nebyl nikdo menší než Jára Cimrman. Ten se prý v pražských Slatinách omylem vykoupal v rašelinovém mokřadu, když se 21. září 1889 ve 13:32 propadl dírou v dřevěné lávce.
play_fill
Druhý den Cimrman s údivem zjistil, že se mu zázračně vyléčily bolavé klouby, zasažené revmatismem. Od té doby se prý místní obyvatelstvo chodí každou středu a sobotu na jeho počest do těchto bažin koupat.
Dnes jsou Slatiny součástí širšího rozvojového území Brownfield Bohdalec-Slatiny se záměrem výstavby nové obytné čtvrti. Urbanistickou studii směřující k tomuto cíli schválila Městská část Praha 10 v roce 2019. Je tedy otázka, jak dlouho si ještě zdejší tajemné uličky udrží svůj ráz.
PODCASTY A VIDEA
