Ne, postava tak trochu fanatického trenéra Jirky Luňáka v již kultovním seriálu Okresní přebor asi není ta nejdůležitější role Ondřeje Vetchého, zato si ji vybaví většina televizních diváků. A získal od nich i řadu uznání, i za vskutku vtipné repliky v častých fotbalových situacích.

Nyní ikonu českého herectví čeká další krásná pocta, za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež letos získá Zlatý střevíček udělovaný organizátory Zlín Film Festivalu. Cenu si převezme 15. září.

„Ondřej Vetchý se poprvé objevil ve filmu Jiřího Hanibala Leť ptáku, leť! v roce 1978. Není bez zajímavosti, že tento film získal hlavní cenu na zlínském filmovém festivalu pro děti a mládež v roce 1979. Tehdy hrál Ondřej malou roli v partě osmáků, kteří vyrážejí na cyklistický školní výlet na Slovensko,“ připomenuli organizátoři.

Specializovaný filmový server csfd.cz uvádí, že Ondřej Vetchý, člen České filmové a televizní akademie, vystudoval Pražskou konzervatoř (1984), tři roky hrál v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, v letech 1987–89 pak působil v divadle E. F. Buriana a od roku 1989 je členem pražského Činoherního klubu.

Výborný výkon podal v pohádce S čerty nejsou žerty (1985). Na první hlavní roli si musel Ondřej počkat až do roku 1988, kdy ho režisér Miroslav Zábranský oslovil se svým debutem – filmem Dům pro dva (1988). V příběhu o dvou rozdílných bratrech ztělesnil dalšího z lehkomyslných vagabundů, spoléhajících se na svou roztomilou drzost a image upovídaného svůdce.

Za svůj strhující výkon v komplikované tragické roli byl oceněný Evropskou filmovou cenou Félix a vzbudil jím pozornost nejenom u diváků a kritiků, ale také u filmových a televizních režisérů.

Ne všechny jeho postavy ale byly negativní, temné a dramatické, občas se zhostil i otevřených a pozitivních nadšenců, kteří ve svém okolí vynikali optimismem, odvahou a horlivou činorodostí. A právě tito hrdinové se zřejmě stali tím nejkrásnějším, čím se zapsal do povědomí diváků.

Díky své citlivosti, charismatu a velké fyzické energii totiž dokázal tyto postavy posunout směrem k ironickému a sebeparodickému nadhledu, například vojáka Kefalína z komedie Černí baroni (1991), Bajniše Zisoviče z pozdějšího debutu režiséra Dostála Golet v údolí (1995) nebo konečně v roli energického otce, který kvůli společenským tlakům propadne do hluboké deprese (Báječná léta pod psa, 1997).

Nejvíc si ale Ondřej nepochybně cení spolupráce s tandemem Jan a Zdeněk Svěrákovi. Ti ho obsadili do role řidiče tramvaje už ve svém debutu Obecná škola (1990), aby mu potom poskytli jednu z nejsympatičtějších postav v oscarovém Koljovi (1996) – byl jí hrobník Brož a Ondřej se díky této roli představil divákům na celém světě.

Jan Svěrák ho obsadil také do hlavní role Františka Slámy v Tmavomodrém světě (2001) a i díky pěti nominacím na Českého lva (Golet v údolí, Kolja, Báječná léta pod psa, Tmavomodrý svět, Vendeta) se stal jednou z nejvýraznějších osobností současné české herecké scény.