„Bylo by asi něco špatně, kdybych šel po ulici a nikdo by si mě nevšiml. Ale dnes je jiná doba. Už nemám takové ambice jako dřív a také jsem se zklidnil. Muziku a zpěv mám rád. Nedovedu si představit, že bych dělal něco jiného,“ říká.

Jaké byly fanynky před pětatřiceti lety? Už tehdy létaly podprsenky a dívky se tlačily před šatnou?
Myslím, že tehdy byly stejné jako dnes. Některé bláznivé, některé mohou být nebezpečné, jiné zase hodné, skromné, věrné… Létaly za mnou dokonce i na všechny koncerty, které jsme měli po zemích Sovětského svazu během dvouměsíčního turné. Všech fanynek jsme si vážili a vážíme.

Znáte se osobně se svými nejvěrnějšími fanynkami?
Dnes je to samozřejmě úplně jiné. Tehdy jsme s Hankou měli tři velké fankluby, do kterých se nedalo dostat. Čekalo se na pořadí. A i dnes ještě pár věrných fanynek mám. S mnohými se znám jménem a jsou to už kamarádky. Mají své rodiny, přijdou za mnou třeba i s manželem a dětmi. Je to hezké.

Jak jste letos trávil jarní měsíce?
Asi jako každý zpěvák, který přišel o práci. Březen pro mě byl nesnesitelný. Takový stav jsem ještě nezažil. Jsem zvyklý na lidi, takže jsem trpěl. Nesměl jsem do rádia, nebylo pro koho zpívat. Zůstal jsem zavřený v domě na Moravě. Občas jsem si zahrál na klavír nebo na kytaru, ale do zpěvu mi moc nebylo ani v dubnu. To byla také beznaděj. Opravdu už jsem přemýšlel o tom, jestli si letos před lidmi s kapelou ještě vůbec zahrajeme. V květnu už jsem se ale začal probírat. Každý den jsem na zahradě a postupně vše uklízím. Dům, papíry, garáž… Asi jako každý.

Co máte v plánu v nejbližší době?
Volali mi kluci z kapely Fredy Bittner Band, se kterou hrávám po Čechách, že se dohodli, že mi vytvoří CD z nových věcí. V únoru jsme totiž natočili dvě písně od Petra Jandy z Olympiku a kluci chtějí pokračovat. Každý sedí doma a píše, takže materiálu mají dost. Udělali mi radost. A také mě potěšilo, že se některé akce, které jsem měl blokované na červen, uskuteční. Konečně si zazpívám. Snad už to bude lepší!