Co vás vedlo k rozhodnutí použít tuto technologii na film, který se de facto celý odehrává v jedné vlakové soupravě?
Přesně to byl vlastně jeden z těch důvodů. Měl jsem možnost s touto technikou pracovat zhruba před dvaceti lety. Natáčel jsem jako režisér film Hamlet. A teď jsem to použil převážně proto, abych vzal obecenstvo na cestu vlakem, aby bylo součástí skupiny cestujících a celého filmu. Celuloidový film pro mě tuto hloubku měl. Skutečný vlak se při jízdě hodně hýbe a kývá, jít v něm kamkoli je často dobrodružství. Právě trochu tohoto dobrodružného elementu jsme chtěli přidat i do filmu. Mimochodem, na světě existují už jen čtyři kamery, na které je možné v tomto formátu natáčet. A jsem velice poctěn, že jsem měl možnost s ním pracovat.

Pro Vraždu v Orient expresu jste postavili i neuvěřitelné kulisy…
Ano, třeba repliku istanbulského nádraží nebo celý Orient expres. Navíc také asi míli kolejí, po kterých „náš“ Orient expres opravdu vyjel z „našeho“ istanbulského nádraží. Přece jenom se do jisté míry jedná o historické dědictví, o dědictví Agathy Christie, takže jsme vyráběli i historicky věrné kostýmy a dodržovali dobový jazyk. Chtěli jsme zkrátka, aby film měl takovou lidskou vibraci.

K tomu asi pomohlo i vynikající herecké obsazení…
Určitě. Pamatuji si na moment, kdy jsme se všichni poprvé potkali pohromadě na place – ne všichni herci spolu předtím na něčem pracovali –, a ve vzduchu byla úplně atmosféra prvního dne ve škole. Všichni byli tak zvláštně stydliví. A já stál nahoře na schodech a přemýšlel, co jim proboha řeknu. Následoval takový vtipný moment s Judy Dench, která hrála už tolikrát královnu, že lidé se jí i ve skutečnosti klanějí. Je to o to zvláštnější, že ona je vždy velmi vyděšená a vypadá jako malá holčička. Takže se jí několik lidí uklonilo a po schodech nahoru pak jako první šla Michelle Pfeiffer a měla v očích slzy. Já jsem se vyděsil, co se děje, ale ona jen řekla: „Právě jsem potkala Judy Dench!“ Byla naprosto dojatá. Tak jsem se rozhodl, že nebudeme nic zkoušet, zkrátka půjdeme hned na to. A natočili jsme rovnou scénu, kde kamera prochází vagonem a potká postupně všechny postavy.

Prý jste dával hercům testy o jejich postavách?
Nechtěl jsem, aby to bylo celé jen představení. Nebo abychom ignorovali předlohu skvělé spisovatelky Agathy Christie. Po Bibli a Shakespearovi je koneckonců nejčtenější autorkou na celé planetě. V centru všech jejích prací je smrt, většinou násilná. A než brát její příběh jako hru cluedo se stopami, což může být samozřejmě zábava, chtěli jsme, aby každá z postav, která s Poirotem mluví, věděla, že na její odpovědi závisí život. Protože kdyby Poirot přišel na to, že ta daná postava je vrahem, prakticky ihned by zemřela. V té době by ji v bývalé Jugoslávii oběsili. Proto jsem chtěl, aby každý z herců měl ke své postavě celý příběh na pozadí, které si sám vytvoří, aby se na postavu napojil a dal jí něco ze sebe. Stalo se nám třeba, že jedna z hereček zapomněla, co má říkat. Ale ve scéně pokračovala, zkrátka věděla, co by její postava mohla říct – a fungovalo to.

Co možná nevíte…

* Kenneth Branagh si byl vědom příliš extravagantního filmového kníru, ale odůvodnil to množstvím zmínek v samotné knize.

* Johnny Depp požádal Branagha, aby se jeho jménem omluvil Dereku Jacobimu poté, co spolu ti dva natáčeli scénu plnou křiku, protože „… na Dereka Jacobiho křičet nechcete“.

* Píseň, která zní v průběhu závěrečných titulků, nazpívala Michelle Pfeiffer a spoluautorem byl Kenneth Branagh.

* Ve filmu hrají tři držitelé Oscara – Judi Dench, Penélope Cruz a Olivia Colman a čtyři herci nominovaní na Oscara – Kenneth Branagh, Willem Dafoe, Michelle Pfeiffer a Johnny Depp.

* V Orient expresu došlo k jedné vraždě i ve skutečnosti. Maria Farcasanu byla okradena a zavražděna Karlem Strasserem, který ji vystrčil z jedoucího vlaku. Došlo k tomu asi rok po vydání knihy Agathy Christie.

* V roce 1950 z vlaku za záhadných okolností spojených se špionáží zmizel Simon Karpe. Některé okolnosti tohoto případu inspirovaly Iana Fleminga a jeho Z Ruska s láskou.