Někteří diváci neustále řeší, že zůstáváte ve StarDance, zatímco jiné páry (podle nich lepší) vypadávají. Mrzí vás to?
Nemrzí mě to. Vůbec nechápu, proč z toho někteří lidé dělají konec světa nebo problém na úrovni globálního oteplování. Všichni moc dobře víme, že děláme zábavní pořad, nikoli mezinárodní mistrovství světa v latinskoamerických a standardních tancích. Myslím, že by všem prospělo se trošičku nadechnout a vydechnout anebo zkrátka a dobře podporovat více ty páry, kterým lidé fandí. Chci, aby to tady zaznělo, s Adrianou si od začátku nikde neříkáme o hlasy – ani na Instagramu, ani v příspěvcích, ani v rozhovorech.

Prostě jsme se rozhodli, že vše necháme plynout a budeme v soutěži co nejlépe tancovat. Lidi, kteří nám fandí, nám hlasy posílají dobrovolně a mají pro to své důvody, ať už jsou jakékoli.

Josef Maršálek a Adriana Mašková a jejich tanec chacha:

| Video: Youtube

Reagujete na některé komentáře? Dost jich je už za hranou…
Když šla do televize první řada Peče celá země, což bylo někdy v lednu 2020, tak jsme byli s Vaškem Koptou v ranním vysílání ČT a já se ho ptal, jestli by mi nemohl dát nějakou dobrou radu do života. Řekl mi, že jsme svoji práci odvedli, odvedli jsme ji dobře a pod prací je podepsaný režisér. A jestli mi může doporučit, tak ať se nikde k ničemu nikdy nevyjadřuju.

Držíte se jeho rady?
Myslím, že má hlavu a patu, takže ji dodržuju a nikde se k ničemu nevyjadřuju. Někdy mi ujede ruka, a když je někde šílený komentář, tak mu dám like, a to jen proto, abych upozornil na to, že by si daná osoba mohla popřemýšlet o životě. Dělám to ale jen tak dvakrát do roka. Jinak si tyto hrozné diskuze, chaty ani facebookové komentáře nepročítám. Jsou mi úplně jedno.

Jak nátlak veřejnosti zvládají vaše rodiny?
To je jediná věc, která mě ani ne tak mrzí, ale štve. Štve mě, že se to dotýká lidí, kteří jsou mi nejbližší, které miluju a kteří si cestu, kterou jsem si vybral já, nevybrali. Přišli k tomu jako slepí k houslím. Myslím, že je to od těch pár jedinců, kteří tyto diskuze rozdmýchávají, netaktní a nelidské. Je to za hranicí lidskosti. Když se na to podíváme s odstupem, netýká se to jen mě. Pár lidí má potřebu se vyjadřovat úplně ke všemu. A většinou jsou to věci, o kterých vůbec nic nevědí. Nechápu, kde berou sílu, energii a vůbec tu drzost se vyjadřovat k věcem, kterým vůbec nerozumí.

Nelitujete po této zkušenosti, že jste do soutěže šel?
Nelituju, a myslím, že mluvím i za Adrianu. Užíváme si svou přítomnost v soutěži i celou tu cestu… A když nad tím tak nahlas přemýšlím, jsem čím dál tím radši, že jsem do soutěže šel, protože si myslím, že to je přesně to, co zaprděné Česko a někteří lidi potřebují. Potřebují vidět, že nejsme všichni stejní, nejsme stejně vysocí, nevážíme stejně, nemáme stejné tváře… Každý jsme jiný, ale všichni máme právo na to být a dělat práci, kterou milujeme a která nás baví. A jestli se to někomu nelíbí, tak to není můj, ale jeho problém.

close Josef Maršálek info Zdroj: se svolením Mikuláše Křepelky / Česká televize zoom_in Poslední kolo StarDance mělo filmový nádech

V souvislosti s vaším účinkováním v soutěži vznikl i nový hashtag „drobotinapower“, používáte ho?
Ten hashtag vznikl ještě před StarDance. Vyskytoval se i v momentech, kdy jsem dělal nějaké charitativní věci, nebo když jsem chtěl sdělit něco důležitějšího, než že se dá z mouky, cukru, vajec, mléka, droždí a másla upéct dobrý kus buchty. Existoval už dříve, ale teď si myslím, že v té komunitě lidí, která mě podporuje – a zdaleka to nejsou jenom facebookoví a instagramoví fanoušci, jde to napříč společností – získal další význam. Píšou mi i lidé, kteří o mně v životě neslyšeli, ale na mém příběhu nacházejí něco inspirativního, takže ho používám s rozvahou a mám s ním maličký záměr.

Pořád při trénincích zastáváte strategii, že „všechno chce svůj čas“?
Není to jenom tréninková strategie, ale i životní. Některé věci musíme vysedět, vydupat, vybrečet, vykřičet, vystát… Chtějí čas a odstup. A když takhle mluvím s lidmi po celém světě a potkávám lidi různých národností a etnik, vidím, že všichni se řídí tím samým – netlač řeku, teče sama.

Nejste už po fyzické stránce unavený?
Fyzická únava se zatím nedostavila, přišla jen lehká mentální únava. Není z toho, co se kolem soutěže děje a co se vyrojilo, ale spíš z toho, že jsem dlouhodobě mimo domov. Jsem doma v jižních Čechách rád. Nicméně kvůli potřebám této soutěže jsem se nastěhoval na několik měsíců do Prahy. To je tedy jediná únava, která pramení z toho, že domů jezdím třeba jednou za deset dní tak na dvanáct hodin.

Čeká nás charitativní kolo. Těšíte se na něj? 
Ano, čeká nás krásné charitativní kolo, které má zase obrovský přesah, a to je přesně to, co na své práci a všeobecně na práci miluju. Když má přesah do společnosti, dokáže se společností zahýbat, zatřást, dokáže ji vyburcovat a popohnat k něčemu, co by mohlo zarezonovat a jiným lidem pomoct zlepšit jejich status a zdravotní stav. Jsme za takové kolo moc rádi a přípravy na něj si užíváme. Čeká nás společné vystoupení s našimi tanečníky na vozíčkách. Zbytek uvidíte v sobotu večer.