Nechal jste se zarůst, protože mužům vašeho věku šedivý plnovous sluší a dodá jim na sex-appealu? Nebo vaše manželka vyslovila přání mít vedle sebe muže s plnovousem?
Žádné zásadní rozhodnutí to nebylo, spíše lenost. Vyplynulo to prostě z celé té covidové doby, kdy jsme byli všichni zalezlí doma a tak nějak postupně pustli. V té době jsem točil reklamu, do které se to hodilo, a bez vousů bych asi tuto zakázku nedostal. No a pak jsem zlenivěl tak, že už jsem to nechal. Navíc mám pocit, že vousy mi přinesly i více pracovních nabídek.

Kam až necháte vousy dorůst a jak se o ně staráte?
Délku nechám podle toho, jak se to bude hodit v práci. No a úpravy nechávám na maskérech či maskérkách.

Jaké jsou reakce na vaši novou image? Liší se dle pohlaví a věku? Nebo vás všichni chválili?
Manželka mi z legrace říká, že vypadám jako zamlada. Já jsem se totiž s plnovousem ženil a mám ho na svatebních fotkách. Pro okolí je to asi dost velká změna a reakce jsou různé. Někdo říká, ať to oholím, že jsem vypadal mladší. Ale je mi pětašedesát a mladší už nebudu ani jako holobrádek. Tak to v této podobě budu asi nějak udržovat.

Když se herec rozhodne pro razantní změnu image, musí ji konzultovat v divadle?
V divadle to zatím žádnou z mých rolí nezkomplikovalo. Jedině v Divadle Broadway to budu muset řešit rouškou či závojem, hraju tam totiž ženu. (smích)

Absolvoval jste během své kariéry ještě nějakou jinou výraznou změnu? Ne třeba z potřeby civilní, nýbrž divadelní či filmové? Hubnul jste někdy, přibíral a podobně pro roli?
Největší změnu kvůli roli jsem podstoupil kdysi dávno na Nově, kde mě kvůli seriálu barvili nazrzavo. Tehdy ještě bylo co barvit. (smích) Takže jsem se zrzavou hlavou prožil skoro půl roku. A kdybych třeba měl ztloustnout… nevím, moc mi to nejde, tak by mě spíše vycpali.

Musel jste se někdy kvůli roli něco nového naučit? A hodilo se vám to do civilního života?
Kvůli rolím jsem chodil třeba na zpěv, učil se jazyky a žonglování, což byla základní průprava z Divadla na provázku. Tanec je pro mě dost problém. Choreografky ze mě radost nemají.

V muzikálu Cabaret, který má na začátku září premiéru, jste získal roli Ernsta Ludwiga, ale musel jste absolvovat konkurz. Jak ke konkurzům přistupujete? Jste na ně zvyklý, nebo jsou naopak výzvou?
Muzikál Cabaret je moje srdcová záležitost, proto jsem na ten konkurz šel. Původně ale na jinou roli. Upřímně fakt neznám herce, který by rád chodil na konkurzy. Pokud mám o roli hodně velký zájem, tak jdu. A chápu důvod, proč se konkurzu zúčastnit musím. Ten, kdo role obsazuje, vás prostě chce vidět v akci. Ale často si pak říkám "Už nikdy víc!". (smích) Během covidu mi vyhovoval způsob, kdy casting natočíte doma na mobil a pošlete to tvůrcům.

Kolik herců o tuto roli stálo? Víte, z kolika zájemců jste vzešel a uspěl?
To nevím a ani jsem se neptal.

Hodně se píše, že v této roli alternujete s mladými kolegy. Když to otočíme, měl jste coby mladý herec možnost alternovat s o třicet let starším kolegou? A myslíte, že je těžší alternovat jako starší s mladšími, nebo mladý se staršími?
Já alternace za mlada moc neměl, ale dělal jsem záskok za pana Skopečka, který byl o jednatřicet let starší. Přebíral jsem za něj roli v Revizorovi a díky ní jsem se dostal do Divadla Bez zábradlí, kde hraji dodnes. Teď alternuji v Cabaretu s Filipem Kaňkovským a je pravda, že je starý jako můj syn. Každopádně budeme každý hodně jiný, což je dobře. Zkoušení s Filipem probíhalo skvěle, mě to jeho mládí kupodivu nijak nedeprimovalo. (smích) A doufám, že i on to se mnou, nerudným starcem, přežil v pohodě.

V Divadle Bez zábradlí jste odehrál už osm set repríz představení Blbec k večeři. Jak se stárne s takovým představením? A podle čeho se herec rozhoduje, jestli pro danou roli nezestárl až příliš?
Rozhoduje se sám, ale přichází i pokyn z divadla, že pro roli už jste starší, nebo naopak stárne celý ansámbl a hra tím získává jiný rozměr. Konkrétně v tomto představení to není moc o věku a vizáži. Tady snad dokud s Vaškem Vydrou budeme umět text a budeme se moct hýbat, můžeme hrát. Myslím si, že u herce rozhoduje, jak mu slouží paměť. Například Stanislav Zindulka s námi hrál v divadle až do šestaosmdesáti let! Nicméně také záleží na návštěvnosti a „Blbec“ je naštěstí stále vyprodaný.

Jak moc odlišné je dnes představení Blbec k večeři od toho, když jste s ním začínali? Dokážete se u „Blbce“ bavit stejně jako kdysi?
V tomto představení se sestava hlavních postav téměř nezměnila od premiéry v Gongu roku 1997. Tohle představení baví stejně, jako když jsme ho před více jak dvaceti lety hráli poprvé. Jirka Menzel to prostě zrežíroval geniálně – jako všechno.

Jak moc si je herec jist textem v případě „Blbce“, které se hraje už po sté? Není právě takové představení a takzvaná jistota nakonec občas tím stereotypem, kdy text vypadne spíš než u představení, jakým je třeba Cabaret, které ještě naopak nemá herec tolik pod kůží?
Samozřejmě že se to stává i u letitých představení. Stačí zaměnit jedno slovíčko nebo udělat jiný pohyb, než máte, a vypadne vám pomyslný dílek puzzle. Takže ho musíte co nejrychleji najít. (smích)

V srpnu jste měl poměrně volněji. Zkoušel jste Cabaret, nebo jste si dopřál dovolenou před zřejmě náročným divadelním podzimem a zimou?
Během srpna jsem měl několik představení na letních scénách a do těch pár volných dnů jsem zahraniční dovolenou cpát nechtěl. Letos to s těmi všemi omezeními v letadle, na letišti i v hotelu oželím. Náš pes bude navíc hrozně rád, že nikam nejedeme a budeme doma.

Když zrovna nehrajete, jak trávíte volný čas? Co je vám milejší? Do jaké skupiny byste se zařadil – odpočinkový typ, nebo aktivní muž?
Tak když jsme u té dovolené, nemám problém být týden u moře a nic nedělat. Akční tedy moc nejsem. Chodím na procházky se psem, dříve jsem chodil do posilovny, ale už to není ono. Atrofie je rychlejší než mé cvičení. (smích)