Léto je v plném proudu. Vy jste nadšenou zahrádkářkou. Ožíváte s příchodem jara? Jsou pro vás ty teplejší měsíce speciálním obdobím?
Na konci května jsem vždy tak vyčerpaná z návalu práce na zahradě a kombinace své práce herecké, že mám občas spíš vztek než radost, protože je toho často strašně moc najednou. Ale nakonec si užívám květy, první jahody a těším se z toho, že zahrada vypadá krásně i po zásahu krtka a hryzců.

Letos na jaře jste kromě zahrádky začala zkoušet hru Macbeth. Co dalšího vám jaro odstartovalo? A těšíte se, že budete po celé léto i dál z toho všeho, co jste na jaře zasela, sklízet plody?
Dělala jsem též mnoho konkurzů, což obnáší hodně intenzivní učení textů a rychlou přípravu. Také sportuji, chodím na soukromé hodiny práce s hlasem a na stole mi přistály i nějaké další scénáře na příští rok, na které dělám různé kamerové zkoušky. Mám radost, že se práce začíná zase rozjíždět, a doufám, že se najde i hodně diváků, kteří budou chodit do divadel, kin, na výstavy a koncerty. Nic vám totiž nedosytí duši tak, jako kulturní akce.

Lejla Abbasová v kosmetickém salonu.
Lejla Abbasová na poslední chvíli odložila kvůli synovi stěhování z Česka

Jak jste si, Kláro, rozuměla se Shakespearem na střední škole? Maturitní zkoušky se bez něj neobejdou.
A víte, že jsem si ho opravdu vytáhla u zkoušek z dějin divadla? Už si tedy nepamatuji, kterou hru. A také jsem na studiích na konzervatoři měla možnost zkoušet k maturitním přehrávkám slavný dialog Romea a Julie ze stejnojmenné hry. Hrála jsem ho se spolužákem Martinem Písaříkem, který mi pak asi dalších dvacet let vyčítal, že jsem se do něj u tohoto dialogu nezamilovala. Teď už se tomu smějeme, ale na talíři jsem to měla dlouho.

Pokud herečky touží po nějaké roli od Shakespeara, není to právě Julie?
Určitě je, a to je člověk právě ve věku, kdy ještě touží a přeje si. Já dokonce šla na konkurz k panu Hubovi, který v Čechách tuto hru režíroval. Na konkurzu mi vypadl poprvé v životě text a prostě to nešlo… Naštěstí jsem se s panem Hubou setkala později u Richarda III., kde jsem hrála Lady Annu, a moc ráda na to vzpomínám. Je to fajn, když vás režíruje tak zkušený herec a zároveň zapálený člověk.

To bylo před deseti lety… Přijala jste roli v napínavém příběhu Richard III. s nadšením, ale i určitým respektem?
Přijala jsem ji s nadšením, protože kdo by si nechtěl vyzkoušet hrát v Shakespearovi. Respekt jsem však měla veliký a taky nejistotu. Přece jenom studium na konzervatoři, kdy je člověk mladý a nevědomý, vás úplně k samostatné herecké práci nepřipraví. Požádala jsem tenkrát pana Hilského, aby mi k mé roli a blankversu dal ještě nějaké soukromé rady, tak jsem u něj byla doma a učila se i trochu s ním.

Věříte na staletou pověru, která zakazuje v zákulisí vyslovit název hry Macbeth?
Tak o tomhle jsem vůbec nevěděla.

Adéla Gondíková a Jiří Langmajer letos prožívají první společné prázdniny.
Vstoupí kvůli ní Jiří Langmajer do Sokola? Adéla Gondíková chce cvičit na sletu

Říká se, že divadelní hru Macbeth prý proklely čarodějnice, které měly Shakespearovi za zlé, že do ní zakomponoval černou magii a kvůli tomu znají všichni jejich tajemství. Čarodějnice se ve hře samozřejmě také objeví a sehrají svou roli.
Na Shakespearovi je krásné, že každé nové nastudování je jiné, může být aktuálně interpretované a psychologie postav vytvořena z jiných charakterových vlastností. Text zůstává stejný, ale motivy postav si každý vytvoří své a nové. A to dovoluje si s textem hrát, proto tento geniální autor nikdy nezestárne. A myslím, že pojmout čarodějnice, které prorokují budoucnost a vtahují hlavní postavu Macbetha do jeho neblahého osudu, je krásný nápad na tak velké jeviště letní scény.

Když už jsme u magie, jste pověrčivá? Máte například nějaký rituál, co se týče divadelních představení?
Vždy se rozmlouvám, rozcvičuji tělo, a to před jakoukoli hereckou prací. O hercích se říká, že jejich nástroj je jejich tělo, a tak to také vnímám. A vždy se snažím zkoncentrovat a v duchu si připomenout, že pro tu postavu je to, co prožívá na jevišti, úplně poprvé, nové a tak k tomu přistupovat. I já jako herečka můžu být pak na jevišti překvapená, že to, co je nacvičené, se odehraje jinak s novým napětím.

Monika Bagárová.
Monika Bagárová začíná nový život: Čeká ji stěhování a chce změnu na svém těle

V Macbethovi jsou výrazné postavy, tedy i ženy. Obdivujete výrazné ženy?
Obdivuji, protože ženy měly historicky o dost těžší se prosadit a dělat stejné věci jako muži. Johanka z Arku, Marie Curie, Máří Magdaléna jsou role, které mi vždy připomínají, že tu byly ženy, které si musely projít obrovskými obtížemi a byly to jen jednotlivkyně. Většina žen svobodu zažívá až opravdu v posledním století, a ještě zdaleka ne po celém světě.

Umíte se od takových výrazných žen, osobností, nechat inspirovat? Některé ženy spíš ty úspěšné berou jako konkurenci.
Ono záleží na tom, jak ta konkrétní žena se svým úspěchem zachází, důležitá je i ta osobnost. Inspirují mne skromné ženy, které dosáhly velkých věcí, aniž by se u toho bily do prsou, ale spíš dělaly to, co považovaly za důležité.