"Každý film, který natočím, mě něco naučí. Každý. A proto pořád točím. I když už jsem ve věku, kdy bych už možná měl přestat a jen odpalovat golfové míčky. Pravděpodobně je to ale ten nejlepší způsob, jak se ještě vyhnout senilitě. Pořád se něčemu učit,“ prohlásil Clint Eastwood před několika lety. A vypadá to, že chuť učit se novým věcem ho stále neopouští. Letos slaví nejen životní jubileum, ale také pětašedesát let ve filmovém světě.

Začínal sice před kamerou, ale brzy zatoužil vyzkoušet si i druhou stranu – režii. Od roku 1971, kdy představil svůj debut Zahrajte mi „MISTY“, stihl (prozatím) osmatřicet celovečerních filmů, což přibližně vychází na jeden snímek ročně! Mnozí se snaží odhalit tajemství jeho vitality, ovšem Eastwood vždy odpovídá stroze a jednoduše: „Točím, protože neustále nacházím nové a zajímavé příběhy.“

Je dítětem velké hospodářské krize, takže mu zřejmě v krvi koluje životně důležitý vztah k práci: dělat se prostě musí. A tak pracuje pořád. Rychle, efektivně, s rozumným rozpočtem, neutrácí zbytečně za velké herecké hvězdy. A když náhodou nějaký projekt nevyjde, nikterak netruchlí a už vyhlíží další práci. „Nefandím pesimismu. Pokud se něco nestane podle vašich představ, jděte dál, kupředu. Pokud jste přesvědčení o tom, že bude pršet, no tak to asi pršet skutečně bude.“

Americký hrdina

Clint Eastwood se zpočátku zapsal do srdcí fanoušků jako excelentní, i když v podstatě úsporný herec, jemuž stačí rovný pohled a jemné pohyby rtů. Následně ale překvapil jako velice talentovaný a tvrdě pracující režisér. Kdo by to byl tušil, že drsňák s přesnou muškou z westernů Sergia Leoneho, kriminálek o nekompromisním Harrym Callahanovi nebo válečného dramatu Kam orli nelétají dokáže natočit tak pestré a zároveň křehké a sofistikované filmy, jako třeba Dokonalý svět, Madisonské mosty, Tajemná řeka, Dopisy z Iwo Jimy, Výměna či Americký sniper?

Jen málokterý americký tvůrce se těší tak vřelé divácké oblibě jako on. Důvodem možná bude i to, že než začal režírovat, lidé ho už zbožňovali jako herce – považovali ho za „svého“. Clint Eastwood je Američan ze staré školy, poslední chlap a drsňák. Vysoký, široká ramena, úzké rty a zastřený hlas. Na slovo spíše skoupý. Nejraději ze všeho pracuje a nemá čas na zbytečnosti – ani s médii si příliš nepovídá. Nemá Twitter ani Instagram. Současnou generaci s úsměvem označuje za „generaci poseroutků“, co se bojí politické korektnosti a nechce pořádně pracovat.

Málokdy se víc otevře či svěří s emocemi, jak se na správného chlapa sluší a patří. Jeho rodinné poměry byly a vlastně stále jsou poměrně peprné – a on se k nim velice nerad vyjadřoval. V poslední době je ale často a rád veřejně spojován se svým synem Scottem, kterému se už velice slibně rozjela herecká kariéra. Nutno dodat, že čtyřiatřicetiletý Scott, jenž přijal jméno po otci až v dospělosti, jako kdyby mu z oka vypadl.

Na otázku, zda se mu od slavného otce dostalo nějaké rady, odpověděl Scott přesně tak, jak bychom čekali: „Táta mi už kdysi dávno řekl v podstatě jen jednu věc. Povídá mi: ‚Jako herec jsem se nikdy po dokončení svého záběru nechodil zavírat do svého přívěsu. Vždycky jsem očumoval na place a učil se.‘ To mi nějak utkvělo, dělám teď totéž. Stojím a koukám a ptám se asistenta režie, co tam kuje. Učím se.“

Poslední film?

Před kameru Clint Eastwood postavil sám sebe naposled v roce 2018, kdy představil kriminální thriller Pašerák. Ztvárnil v něm hlavní roli starého muže, kterého finanční problémy doženou až k tomu, že se stane kurýrem pro mexický drogový kartel. Snímek byl jasně vnímán jako Eastwoodova „rozlučka“ s filmovým plátnem i světem pohyblivých obrázků, který tolik let pomáhal vytvářet: měla to být labutí píseň obyčejného, osamělého mužného hrdiny, který se musí postavit všem nespravedlnostem světa, v němž žije.

Pašerák byl přijat velice kladně. Kritici se však mýlili. Eastwood se neloučil. Po premiéře Pašeráka na otázku, zdali je tento jeho počin tím posledním, se jen krátce usmál a pronesl: „Tenhle? Určitě ne. Určitě není poslední.“ A svému slovu dostál. Hned o rok později, v roce 2019, natočil v devětaosmdesáti letech další filmový kousek – tentokrát si v něm už ale nezahrál. Životopisné drama Richard Jewell považuje sám Eastwood za „americkou tragédii“. Příběh podle skutečné události – bombový útok během Letních olympijských her v Atlantě 1996 – se točí kolem pracovníka bezpečnostní agentury Richarda Jewella.

Právě on našel batoh s výbušninou, zachránil tisíce lidí a byl oslavován jako hrdina. Pak se z něj ale vlivem manipulativních a zavádějících informací z médií stal podezřelý… Hon na čarodějnice začal! A Jewellův život byl v troskách. Jeho jméno bylo očištěno až po šesti letech, kdy se našel skutečný viník. Filmem Eastwood poukázal na hyenismus médií i vysilující a nekorektní vyšetřování ze strany FBI. A proto je snímek vnímán jako v podstatě politický komentář. Režisér Eastwood to však odmítá: „Není to politika. Je to jednoduše lidský příběh. O malém človíčkovi, který stojí proti celému světu. Jako David a Goliáš. Chtěl jsem Richardovi vrátit jeho čest. Byl to heroický čin a oni pak ho pak hodili vlkům.“

O plánech do budoucna Eastwood zatím mlčí, ale jestli dostojí svému celoživotnímu mottu, určitě o něm brzy zase uslyšíme – stačí, aby opět narazil na zajímavý příběh, který nám bude chtít vyprávět.

Clint Eastwood, ženy a děti
Clint Eastwood je nenapravitelný svůdce. Ženatý byl sice jen dvakrát, s Maggií Johnson (1953–1984) a Dinou Ruiz (1996–2014), ovšem nikdy nedokázal být věrný. Známé i méně známé jsou desítky jeho aférek a paralelních vztahů. Čtrnáct let žil s herečkou a režisérkou Sandrou Locke (1975–1989). Oficiálně se „přihlásil“ k celkem osmi dětem, syn Scott (foto) je také známý herec. Ovšem skutečný počet jeho potomků asi nezjistí nikdo.

KRISTÝNA PLHOŇOVÁ