Proč je tedy tak důležité, abychom se věnovali sexuální výchově už od útlého dětství? „Protože se týká nás všech a je to něco, co nás v jistém ohledu definuje. Je to naše naprostá součást a je neuvěřitelné, že v tomto tématu nejsme tak pokročilí, jak bychom mohli být,“ vysvětluje Lukáš Rychetský a doplňuje: „Myslím, že ideální věk, kdy začít se sexuální výchovou, je kolem dvou až tří let. V tomto okamžiku už děti začínají masturbovat, dotýkat se samy sebe.“

Mnoho rodičů bohužel reaguje tak, jak to bylo v minulosti, tedy zakazováním a říkáním: "Fuj, to je nechutné", čímž dáváme první signály, že se něco neděje správně. Na druhou stranu, pokud jsme sami nezažili otevřenou konverzaci o tomto tématu s našimi rodiči, je pro nás těžké o tom mluvit.“

Jak a kdy začít

Možná si ani nedokážeme představit, že bychom nějakým způsobem mohli hovořit s dvouletým dítětem na téma sex. Může se nám zdát, že je to tematika nesmírně vzdálená jejich realitě, a netušíme, jak ji uchopit. „Myslím, že je to o akceptaci situace, její analýze a vysvětlení. Je důležité být autentický. Nemusíme dvouletému nebo tříletému dítěti vysvětlovat celou ideologii genderu a podobně. Spíše je to o vysvětlení toho, co se děje. Pojďme zjistit, co se děje. Pojďme si vysvětlit, proč se to děje.“

Lukáš Rychetský má se svým projektem úspěch i v zahraničí:

„Můžeme hovořit o masturbaci, například o tom, že je to soukromá záležitost, ale rozhodně ne tak, že bychom dítěti říkali, že je to špatné a že má počkat do třinácti let, kdy se to znovu odsoudí. Myslím, že je potřeba jednat podle situace. Samozřejmě pokud vidím, že dítě trápí něco jiného, měl bych mu být příkladem a být otevřený k poskytnutí informací, které potřebuje. Pro mnoho rodičů je to ale nepředstavitelné. Když se mě dítě zeptá, co teď, myslím, že je dobré přiznat mu, že to spolu prozkoumáme, protože žádný z rodičů nemá konkrétní návod na nejlepší sexuální výchovu roku. Takže je to o situaci a o tom, co dítě potřebuje slyšet,“ vysvětluje Rychetský.

Názvosloví pohlavních orgánů

Ono už jen to, jak pojmenováváme sexuální orgány dětí, může být velmi matoucí. Rychetský má na to jasný názor. „Myslím, že takové výrazy jako "pipinky", "fífík", "punťa" patří do pohádek, ale ne do rodinné konverzace.

Penis, vagína, vulva. Měli bychom to komunikovat přímo, a pro děti to bude usnadnění i v budoucnosti. Často se setkáváme s tím, že děti, když slyší poprvé slovo penis nebo vagína, začnou rudnout, protože nevědí, jestli to mohou říct, nebo ne, protože je to pro ně zvláštní. Ale penis není sprosté slovo, ani vulva, ani vagína. Jsou to prostě názvy orgánů. Bohužel nejsme v české společnosti natolik vedeni k tomu, abychom to takto vnímali.“

Zdroje informací

Když se děti nedozvědí to, co potřebují ani doma, ani ve školách, musí si najít jiný zdroj informací. „V dnešní době je nejrozšířenější sexting, který probíhá mezi generací Z. Je to výměna obrázků pohlavních orgánů a psaní o tom, co by mohly dělat. Na jednu stranu je to nejbezpečnější co se týče pohlavně přenosných chorob, na druhou stranu je to nejnebezpečnější, co se týče toho, že z toho vzniká důkaz a může to být použito proti studentům, dětem, ale i dospělým. Je to teď nejčastější jev, který zaznamenáváme,“ objasňuje odborník.


Nahrává se anketa ...

Pak jsou tu samozřejmě sociální sítě nebo snadno přístupná pornografie. „Největší nástrahou je, že máme příliš mnoho informací a je těžké vybrat ty správné. Je tu sledování pornografie v dětském věku, ale dnes máme i mnoho influencerů, kteří otevřeně mluví o těchto tématech a vytváří jistý obrázek, jak by k sexu mělo dojít, což klade daleko větší nároky na dnešní generace než třeba na ty předchozí. Může to vést k pocitu nepohodlí a strachu ze sexuality, což způsobuje stres. Porovnávání genitálií je další kapitola, kde se lidé ptají, co je velké, malé, barevné, chlupaté a jak to upravit. Všechny tyto informace jsou důležité pro mladé lidi i dospělé.“

Genderový zmatek

Děti mohou být zmateny i kvůli novým informacím o sexualitě a genderových odchylkách, a to nejen ony samy, ale i jejich učitelé.

„Je to obrovský problém. V současnosti se školy převážně potýkají s otázkami týkajícími se genderu a nevědí, jak na ně reagovat. Společnost na to není připravená, stejně jako na odborné metodiky, které by si průměrný učitel mohl přečíst a aplikovat ve svých hodinách. Tyto materiály jsou velmi omezené a často se setkáváme s tím, že děti ani samy nevědí, co se s nimi děje. Mají psychické potíže, problémy se sebepoškozováním a další. Proto se v rámci organizace Lajfr zaměřujeme i na tyto aspekty. Je důležité, aby sexuální výchova šla ruku v ruce s informovaností učitelů, protože pokud nemají dostatek informací, nemohou je bezpečně předávat dál.“

Pokud vás článek zaujal a chtěli byste si poslechnout celý rozhovor s Lukášem Rychetským, podívejte se na přiložené video pořízené během konference zaměřené na sexuální tabu, Pink EXPO.