Kdy vás poprvé napadlo, že napíšete Dobu temna a popíšete svůj příběh?
Vůbec jsem neměla něco takového v plánu. Nakladatelství Albatros mě asi přede dvěma lety oslovilo k napsání knihy, ale já se k tomu z časových důvodů neměla. Když ale na jaře přišla první karanténa, ozvala jsem se jim, že teď asi budu mít času dost. No a za tři bezesné měsíce jsem knihu napsala.

Jak byste charakterizovala své dvě odlišné polohy – vystupování na jevišti při stand-up a usednutí „za psací stroj“?
U stroje mám čas lépe formulovat, hloubat a mazat, kdežto na pódiu ráda improvizuji a střílím věty, které se mi vynořují v hlavě. Ale i své jevištní výstupy si minimálně částečně předem píšu. Jedno ovlivňuje druhé, takže mé pódiové vystoupení je taková promyšlená improvizace. Díky pódiu umím zase odlehčit psanou formu.

Bavíte diváky jako stand-up komička, proč jste se rozhodla příběh „temna svého života“ svěřit knize?
Stand-up snese něco jiného než kniha. Nechtěla jsem být v příběhu a priori vtipná. Chtěla jsem povědět příběh svého sebevědomí, a k tomu se lépe hodila psaná forma. Některé myšlenky by na pódiu působily příliš pateticky.

Co vás nejvíc baví na Comedy Clubu?
Zaprvé mě nutí psát nové výstupy, protože jsem deadlinový typ a natáčení má pevné termíny. No a zadruhé se na něm sejdu s kolegy z různých standupových skupin, s nimiž bych jinak neměla šanci se tak často vidět. A z toho mám vždy ohromnou radost. Někdy až do rána.

Brzy oslavíte stou odvysílanou epizodu, na co se diváci mohou těšit?
Jé, vážně? To je skvělý. Jsme staří, tak snad jsme i zmoudřeli a diváci se mohou těšit na náklad chytrého humoru.