Kdy jste poprvé jeden druhého zaregistrovali?
Iva: Já Michala zaregistrovala už jako dítě. (smích) Bylo to díky Pražskému výběru. V tehdejší komunistické bublině to bylo zjevení, kterého si nešlo nevšimnout, i když to nebyla úplně muzika, kterou bych v té době běžně poslouchala. Víc se mi líbilo Stromboli, to už jsem vnímala dost intenzivně. Teď bys měl, Michale, říct, že jsi mě zaregistroval taky, když jsi byl ještě dítě, abys mi to vrátil! (smích)
Michal: Samozřejmě, že jsem věděl, že Iva je miss a modelka, i když bulvární zprávy moc nesleduju. Poprvé jsem si jí ale víc všiml až díky seriálu Cesty domů, kde hrála doktorku a já skládal hudbu. Točilo se několik let, téměř každý týden jsem pracoval na jednom dílu, takže jsem měl Ivu před očima vlastně pořád. Jako herečka mi byla sympatická, takže pro mě nebyla neznámá, ale když mě oslovila, abych jí napsal písničku, rozhodně mě překvapila.

A kdy jste se poprvé viděli tváří v tvář?
Iva: Až při práci na desce, i když už předtím jsme se jednou potkali. Bylo to asi před šesti lety na předávání Cen Anděl. Oba jsme tam byli jako hosté. Konalo se to v divadle v Karlíně a pamatuju si jako dneska, že jsem šla po schodech dolů a Michal šel proti mně. Setkali jsme se očima a kývli na sebe, jako bychom se znali.
Michal: A víš, proč jsem tě zdravil?
Iva: Teď už to vím. Kvůli tomu seriálu jsi měl pocit, že se známe. (smích) Tehdy jsem to nevěděla a říkala jsem si: „Michal Pavlíček mě zná, ví, kdo jsem.“ A byla jsem na to pyšná. Možná jsem tohle setkání měla celou dobu v sobě, a proto jsem se pak osmělila ti e-mailem napsat o písničku. Měla jsem pocit, že se vlastně tak trochu známe. (smích)

Ivo, vůbec jsem nevěděla, že zpíváte. Už jste před deskou Jak moc mě znáš něco natočila, nebo jste do toho skočila rovnýma nohama?
Iva: Skočila jsem rovnou do autorské desky. Zpívala jsem sice nějaké jazzovější covery na YouTube, ale to mi nestačilo. Chtěla jsem udělat něco svého, s vlastním sdělením.

Takže jste si splnila sen?
Iva: Neřekla bych, že to byl sen – spíš souhra příležitostí a životních posunů. Před čtyřmi lety jsem se vrátila ke hře na klavír, vzala jsem si hodiny zpěvu a začalo mě to ohromně naplňovat. Hlas je úžasný komunikační nástroj, můžete jím vyjádřit spoustu emocí, a jak jsem ho začala objevovat, řekla jsem si, že by bylo fajn udělat desku, něco jejím prostřednictvím sdělit.

Jste autorkou všech textů. Jak dlouho jste si psala do šuplíku?
Iva: Nic jsem si nepsala. V dětství jsem sice stvořila nějaké básničky a opisovala jsem si texty z desek, ale to, že si napíšu texty na celou desku, přišlo až s Michalovou muzikou. Poslala jsem mu e-mail, že bych chtěla udělat desku, jestli by mi nenapsal nějaké písničky. On odepsal, že o tom bude přemýšlet. A půl roku se neozval.
Michal: Na to, že jsme se znali ze schodů a byla mi sympatická jako seriálová doktorka, jsem se zachoval nezdvořile.
Iva: Myslela jsem, že se už vůbec neozve, takže když mi pak napsal, že by pro mě něco měl, bylo to, jako bych měla narozeniny.
Michal: Myslel jsem na to, jen jsem neměl čas. Někde v paměti jsem ale pořád nosil barvu jejího hlasu z jazzových coverů, které mi poslala, a když jsem konečně měl trochu volna, jednu jazzovější věc jsem napsal a poslal jí demonahrávku. Odpověděla mi tím, že napsala text. Silnej, zajímavej. Z paní doktorky ze seriálu se vyklubala žena, která umí v textech sdělit své pocity. Oslovilo mě to a v tu chvíli jsme se domluvili, že u jedné písničky nezůstane. Napsal jsem další muziku a zase mi přilítl text. A takhle to šlo dál, až z toho byla deska.
Iva: Tak jako byl Michal překvapený tím, že píšu texty, já jsem zase byla překvapená, jaké emoce ve mně jeho hudba vyvolává. Byly to tak silné pocity, obrazy, že jsem hned věděla, o čem by daná písnička měla být. A to, že Michalova reakce na moje texty byla pozitivní, mi dodalo odvahu psát další a začalo to narůstat.
Michal: Krásně to do sebe zapadalo. Příběh vzniku téhle desky je o hledání souznění, vzájemné inspiraci. Ivě se líbí věci z různých žánrů a to mi dalo prostor k tomu, abych pro ni napsal písně od rocku přes pop až k jazzu. Ta žánrová pestrost mi jako skladateli vyhovuje.

Celá ta spolupráce probíhala korespondenčně?
Michal: Že by vznikla deska jen přes internet? Ne, psali jsme si jen zkraje a pak jsme se samozřejmě začali potkávat u mě ve studiu a intenzivně pracovat.
Iva: Michal říkal, že je důležitý se vidět, s tím jsem souhlasila. Jsme už ve věku, kdy chceme pracovat s lidmi, s nimiž je nám dobře. Nemuseli jsme si úplně sednout. Vždycky je to o chemii, která mezi lidmi vznikne, a jestliže vytváříte něco tak pocitového, jako je hudba, pak je na tom vztah tvůrců znát. A nám to krásně splynulo.
Michal: Od Ivy ovšem naše spolupráce vyžadovala dávku trpělivosti, protože jsem měl rozjetých hodně projektů. Dělal jsem i svoji desku, takže se někdy natáčení muselo přesunout a trochu se to protáhlo. Myslím ale, že to bylo k dobru věci, protože mezitím začala Iva zpívat v muzikálu, hlas se jí usadil, a když jsme pak všechny písničky natočili ještě jednou, někde byla druhá verze lepší. Jako producent jsem měl z čeho vybírat.

Dokázali jste si vzájemně říct, když se vám něco nelíbilo?
Michal: Náš vztah byl hodně upřímný. Vůbec to nebylo tak, že bychom se poplácávali po zádech, jak nám to krásně jde. Byly i momenty, kdy to zaskřípalo, nesedlo – ale byli jsme schopni si to říct a jít dál.
Iva: Michal je zkušený producent a už na začátku to nastavil tak, že si musíme říkat všechno na rovinu. Není v tom nic osobního, jde o společnou práci. Byli jsme tak schopni říct si cokoli bez toho, abychom se hádali nebo se na sebe zlobili.
Michal: Když děláte s někým desku, jste na společné lodi, musíte být propojeni. Já jsem věděl, že Iva je nositelka emoce, že zpívá svůj příběh a já jí musím vytvořit takovou atmosféru, aby ze sebe dostala maximum. Radil jsem jí, jak některé skladby podat, aby to bylo přesvědčivé, jakou do nich dát razanci, kde má být výraz syrovější, bez kudrlinek, kde větší odvaz nebo kde to má být sexy.
Iva: To byly chvíle, kdy jsem si říkala, že být sexy na fotce asi zvládnu, ale jak mám asi tak sexy nazpívat písničku? Bylo to zvláštní zadání.
Michal: Chlapa to přece musí vzít za srdce a rozvášnit. (smích)

Deska se jmenuje Jak moc mě znáš, tak se nabízí otázka – jak moc se teď znáte?
Iva: Při takovém objemu práce, jaký máme za sebou, toho druhého samozřejmě docela dobře poznáte, a já vím, že Michal je člověk, kterého mám ráda a ráda ho vidím.
Michal: Mám to stejně. Není to sice tak, že bychom spolu chodili na mejdany, obědy a naše rodiny se stýkaly, ale je mezi námi hezký přátelský vztah, který vznikl přirozenou cestou.

Michale, neříkali vaši rockerští přátelé, že jste se zbláznil, když jste udělal desku modelce?
Iva: To mu určitě řekli… Že jo?
Michal: Já neřeším, jestli je Iva modelka, pro mě je důležité, aby z interpreta, s nímž budu umělecky pracovat, něco vyzařovalo. A to u Ivy bylo, proto jsem do toho šel. Nejsem zarytý rocker, co má rád jen chlapskou partu. Vždycky jsem rád psal pro ženy, mám rád jejich hlas, barvu, ty emoce jsou jiné – něžnější, je tam sexy drajv, inspiruje mě. A když zpěvačka nemá jen hezký hlas, ale ví, o čem chce zpívat a její zpověď je upřímná a autentická, pak je to hozená rukavice, abych jí ušil písničky na míru.

A vás, Ivo, od desky nikdo neodrazoval?
Iva: Moje nejbližší okolí vůbec. Oni mě podporují tak, až mám někdy pocit, že mi věří víc než já sama sobě. Bez rodiny, bez svého partnera bych některé věci hůř snášela, semlely by mě a možná bych nedokázala znovu vstát. Někdo má vrozenou dávku sebejistoty, ale já mám v tomto ohledu mezery. Občas mám tendenci věřit lidem, kteří mě kritizují, a souhlasit s nimi. Tentokrát jsem si ale šla za svým. Myslím, že to je věkem. Čím jste starší, tím víc se přestáváte ohlížet na to, co si kdo myslí. Přestanete se bát dělat věci, které jsou nečekané, nad nimiž někteří kroutí očima. Děláte méně kompromisů, realizujete věci, u nichž víte, že mají smysl, a obklopujete se lidmi, kteří to cítí podobně a fandí vám. Kdybych měla dát na to, co si kdo myslí, nikdy nic nedotáhnu do konce.

Přece jste ale musela čekat, že přijdou novinové titulky typu: Modelka zpěvačkou.
Iva: Už jsem si zvykla na to, že vykračuju ze škatulek. Když jsem začala hrát, tak psali, že z modelky je herečka, když jsem začala moderovat, tak zase, že z modelky je moderátorka. Cokoli jsem začala dělat, nikdy se to neobešlo bez titulků, co si to jako dovoluju, dělat něco jiného, nového.
Michal: Podle mě je to složitější pozice, než kdyby začínala na zelené louce. Ale myslím, že jí lidé tohle CD uvěří.
Iva: Já to ale vnímám pozitivně, jako takový katalyzátor. A doufám, že se deska dostane k lidem, kteří nebudou mít tyhle předsudky.

Plánujete společné koncerty?
Iva: Nejdřív bych chtěla, aby si lidé zvykli, že jsem natočila desku, aby to přijali. Až pak bych ráda vyjela na nějaké malé turné. Opravdu ale až tehdy, když se lidem ty písničky dostanou trochu pod kůži.

Michale, podpoříte Ivu na pódiu?
Michal: Samozřejmě, a rád.
Iva: To musí, protože sóla, která tam nahrál, hned tak někdo nezahraje.

IVA KUBELKOVÁ
1977 - Narodila se 8. května v Písku.
1996 - Stala se první vicemiss ČR.
2004 - Narodila se jí dcera Natálie, o pět let později dcera Karolína. Jejím partnerem je umělec Georg Jirásek.
2005 - Jako moderátorka se podílela na reality show VyVolení.
2007 - Vyzkoušela si roli herečky v seriálu Velmi křehké vztahy.
2010 - Získala bakalářský titul v oboru sociální a masová komunikace (později i titul magistr).
2017 - Začala moderovat oblíbený pořad TV Prima Jak se staví sen.

MICHAL PAVLÍČEK
1956 - Narodil se 14. února v Praze.
1980 - Začal hrát ve skupině Pražský výběr.
1981 - Začíná spolupracovat se známými interprety jako kytarista a skladatel.
1986 - Založil skupinu Stromboli, jejíž výraznou tváří se stala zpěvačka Bára Basiková.
1992 - Společně s Kamilem Střihavkou a Otou Balagem zakládají formaci BSP. Největším hitem je písnička Země vzdálená.
1996 - Napsal hudbu k seriálu Konec velkých prázdnin.
2016 - Vstoupil do Beatové síně slávy a získal ocenění Anděl za celoživotní tvorbu.