Zdeňka Malovaná: Její otec Karel Šváb byl odsouzen k smrti v monstrprocesu

Zdeňka Malovaná se narodila v Praze v roce 1938. Její život byl silně poznamenán osudem jejího otce Karla Švába náměstka ministra národní bezpečnosti, odsouzeného k trestu smrti v rámci politického monstrprocesu s Rudolfem Slánským. Přesto, že byl Karel Šváb jedním z nejvěrnějších zastánců komunistické ideologie, byli to právě komunisté a jeho přátelé, kteří ho postavili před soud a nechali oběsit.

Magdaléna Holá: „Na Národní třídě jsem byla úplně vepředu"

Proces s Rudolfem Slánským, během kterého bylo odsouzeno k trestu smrti 11 vysoce postavených členů KSČ, byl jedním z několika vykonstruovaných politických procesů, ve kterých nešlo o to, odhalit skutečnou trestnou činnost, ale dosáhnout předem chtěného účelu, ke kterému byly vypracované scénáře, a obvinění byli mučením nuceni vypovídat, co jim bylo diktováno.

Zatčen gestapem

Rodina Švábů pocházela z chudé dělnické třídy. Zdenčin dědeček se už za Rakouska-Uherska angažoval v sociálně demokratické straně, za kterou ve volbách roku 1907 kandidoval do Říšské rady, a Zdenčin otec, tehdy mladý Karel Šváb, vstoupil do sociálně demokratické strany v roce 1919.

V Československé sociálně demokratické straně dělnické patřil, k zastáncům jejího levicového marxistického křídla a když v roce 1921 vznikla Komunistická, strana Československa ihned do ní vstoupil. Ještě před vypuknutím 2. světové války se angažoval v hnutí Solidarita, které pomáhalo německým antifašistům a komunistům.

Veterán: Měl jsem za prvé zajímavý život a za druhé i šťastný. Tak co chci víc?

Po podpisu Mnichovské dohody a obsazení Sudet byl Karel Šváb za tuto činnost zatčen gestapem, vězněn na Pankráci, v Drážďanech a v Berlíně. Koncem roku 1939 byl převezen do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde přežíval až do jeho evakuace v roce 1945.

Německá „evakuace“ vězňů před postupujícími spojeneckými vojsky byla spíše mnohakilometrovým pochodem smrti bez dostatečné výživy, oblečení a odpočinku, než opravdovou snahou o záchranu životů vězňů. Dne 2. května 1945 všechny zúčastněné pochodu smrti včetně Karla Švába osvobodila v meklenburských lesích Rudá armáda.

Bojoval u Tobruku i Dunkerku

Chtěl do továrny, ale byl funkcionářem

Zdeňka Malovaná vzpomíná, že se její otec chtěl po válce vrátit do továrny, ale zástup-ci KSČ ho přesvědčili, že tak zkušeného straníka s minulostí vězně koncentračního tábora budou potřebovat na vyšších funkcích.

Po válce tak nastoupil do aparátu komunistické strany, pracoval na Ústředním výboru KSČ a rychle kariérně stoupal. Po únoru 1948 dále povyšoval, až dosáhl vrcholu své kariéry, když byl v září 1950 jmenován náměstkem ministra národní bezpečnosti.

Současně se stoupáním Karla Švába do předních komunistických pozic se v Maďarsku odehrál v září 1949 vykonstruovaný proces s László Rajkem, jehož účelem bylo odstranit z vedení maďarské komunistické strany lidi, kteří by byli schopni prosazovat samostatnou politiku a tím oponovat diktátu J. V. Stalina.

Josef Bürger: Říkal jsem, že jsem Čech, ne Němec

Proces se stejným účelem byl připravován i v Československu, a aby byla výstraha co nejsilnější, byli do vykonstruovaného procesu jako hlavní protagonisté vybráni členové KSČ z nejvyšších stranických míst. Vedle Rudolfa Slánského a dalších vysoce postavených komunistů byl zatčen i ministerský náměstek Šváb.

Zdeňka Malovaná vzpomíná na den, kdy byl její otec zatčen: „V noci k nám vtrhlo komando, byla to razie. Maminka mne vzbudila uprostřed noci, že tihle pánové si chtějí prohlédnout můj pokoj, ať si jdu zatím lehnout do tátovy postele. Tatínka odvedli. Do spodního patra naší vily se nastěhovali nějací dva pánové, zamkli nás a nikam jsme nesměli. Po pár dnech mne začali pouštět do školy. Takhle jsme žili několik dní. Mysleli jsme si, že je to nějaký šílený omyl, že tenhle režim nemůže zatknout tatínka, který mu dal všechno. Tehdy to byla hrozná doba, to si dneska nikdo neumí představit.“

Jsi špion, dostaneš tři roky, řekli muži, který jim přišel pomoci bojovat

Odsouzen režimem, který budoval

Nějakou dobu po zatčení byli z dejvické vily vystěhováni a z celé rodiny se stali psanci. Paní Švábová měla naštěstí kontakty, a tak pro celou rodinu dokázala zajistit alespoň malý byt v rozdělené vile na Ořechovce, kde druhou část bytu obýval příslušník SNB, který měl dohlížet na to, jak se chovají.

„Pak přišel proces. To bylo hrozné, protože to byla hrozná propaganda a štvanice. Víte, oni vysílali přímým přenosem v rozhlase výpovědi obžalovaných. Byly toho plné noviny a dělníci v továrnách se scházeli a žádali smrt pro všechny zrádce. Na vysokých školách v Dejvicích byly transparenty: ´Žádáme smrt pro všechny zrádce´. Bylo nepochopitelné, že byl tatínek vlastním režimem a vlastními lidmi odsouzen,“ vzpomíná na proces paní Malovaná.

Po měsících fyzického nátlaku a nekonečných výslechů se Obžalovaní sešli u Státního soudu, jehož přelíčení se konalo v hlavní soudní síni na Pankráci. Soud probíhal od 20. listopadu do 27. listopadu 1952 a přítomní byli obviněni ze spiknutí proti republice z velezrady, špionáže, sabotáže, vojenské zrady a trockismu. Veřejnosti byli obžalovaní vylíčeni jako nepřátelé KSČ a československého lidu, jako sionističtí, buržoazně nacionalističtí zrádci a agenti západních zpravodajských centrál.

Eduard Landisch: KSČ se živého přenosu bála jako čert kříže

Šlo však o falešná obvinění. Trestu smrti, který byl vykonán oběšením v Pankrácké věznici dne 3. prosince 1952 neušel Karel Šváb, Rudolf Slánský, Vladimír Clementis, Otto Fischl, Josef Frank, Ludvík Frejka, Bedřich Geminder, Rudolf Margolius, Bedřich Reicin, André Simone a Otto Šling. S rozsudkem doživotí odešli Vavro Hajdů, Eugen Löbl a Artur London.

Měla problém dostat se na školu

Rok po procesech a po popravě Karla Švába bylo Zdeňce Malované patnáct let, ač byla na základní škole premiantka se samými jedničkami, se svým kádrovým profilem nemohla pokračovat ve studiu na gymnáziu, kam se hlásila.

Jediná možnost byl učební obor nástrojář. O dva roky později se přihlásila na střední školu, kam se jí s pomocí známého z ministerstva školství podařilo dostat. I když neměla technické obory příliš ráda, podařilo se jí střední průmyslovou školu vystudovat s vyznamenáním.

Zdeněk Bárta: Cesta smíření je rozumnější nežli cesta pomsty

Celá rodina byla procesem postižená. Mamince neustále dávali výpovědi z práce, bratra vyloučili z vysoké školy, nastoupil na vojnu k PTP a dělal ta nejhorší povolání. Mladší sestra i přesto, že otce prakticky nezažila, měla také celoživotní problémy. Celá rodina nicméně držela úzce při sobě a pomáhala si, jak to jen šlo.

Jak se dnes Zdenka Malovaná dívá na procesy z padesátých let? „Bylo to hrozné a nepochopitelné. Kdyby tatínek zemřel v koncentráku, tak by zemřel za to, za co bojoval celý život. Místo toho byl odsouzen vlastním režimem a vlastními lidmi.“ Teprve v roce 1963 byli všichni obžalovaní stranicky i soudně tajně rehabilitováni a až v roce 1968 byla veřejnost o těchto skutečnostech podrobněji informována.

Vladimír Feierabend: Celou rodinu zatkli a odvezli do koncentračního tábora