Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdeněk Mlynář: Viděl jsem popravu nacisty K. H. Franka na Pankráci

Praha - Dětství prožil za války. Pamatuje popravy a poválečné hrůzy. Právě odsun Němců utkvěl Zdeňku Mlynářovi nejvíce v paměti. V mládí chtěl být zubním technikem, po tatínkovi. Po komunistickém převratu ale nesměl studovat. Opravoval proto stroje z uranových dolů. Zdeněk Mlynář nejraději vzpomíná na chvíle strávené na chatě a ve stáří se svojí maminkou.

2.7.2016
SDÍLEJ:

Zdeněk MlynářFoto: DENÍK/ Václava Burdová

Prozradil nám i její rodinný recept na nejlepší bramborový salát. Jaké bylo dětství za války? A co si teď nejvíce užívá ve stáří?

Bylo vám deset let, když skončila válka. Jaké to pro vás bylo období?

Oddechli jsme si. Můj tatínek byl zubní lékař. Když na to přišli komunisti ve 48. roce, tak jsme o všechno přišli. Nikam jsem nesměl. Jsem vyučený strojník.

Jaké bylo vaše dětství?

V šesti letech jsem šel do školy. To už tady byli Němci. V první třídě se ještě nic nedělo, ale potom už jsme museli říkat máma Mutter, táta Vater. Němci to hnali dopředu. Na Vánoce jsme dostávali na jedno dítě jeden pomeranč. Měli jsme stromeček, na to si Němci potrpěli. Ale zachovali jsme i jesle.

To bylo dříve typičtější?

Stromeček je germánská tradice. Dříve tu nebyl. Němci věšeli u lesa perníčky a věřili, že budou mít výbornou úrodu. My mývali jen jesličky. Chodilo se a zpívalo Vyšla hvězda nad Betlémem.

Jak to s vaší rodinou vypadalo po válce?

Tatínek musel chodit do střediska. Já jsem nejdřív dělal u soukromníka jako motorář. Jenže on se potom zapletl s Horákovou, takže mu hrozilo velké nebezpečí. Nakonec se z toho dostal. Skončil pouze v Leopoldově. Já musel do Braníku dělat opraváře strojů do uranových dolů.

ZDENĚK MLYNÁŘ na konci 40. let.

Jaké stroje jste opravovali?

Dělali jsme bagry, navijáky, sbíječky. Všechno, co horníci potřebovali opravit. Nejdřív se muselo všechno zkontrolovat. Dokud přístroj ťukal, nepustili nás k němu. Všechno to bylo radioaktivní. Odtud jsem šel v 60 letech do důchodu.

Co vás osobně nejvíce zasáhlo z velkých historických událostí?

Nejvíc jsem prožíval, když odsunovali Němce. Byl jsem se školou na popravě K. H. Franka.

To musel být pro dítě dost drastický zážitek…

Tenkrát jste to tak nevnímala. Pamatuji si, jak mu kat řekl, co si přeje. On zvedl ruku a řekl"„Sieg Heil". Praha tenkrát měla jiné osvětlení, byly to takové kandelábry, kde se točilo kličkou. Na tom visel esesák za nohu a lidé ho zapálili. Viděl jsem, jak hořel. Pak jsem se dozvěděl, že naši lidi svým lidem dělali ještě horší věci. Nebylo to nic krásného. Maminka mi vždycky říkala, ať mlčím, jinak půjdu do dolů. Kvůli povstání v Maďarsku jsem sloužil třetí rok na vojně.

Jak jste prožíval vojnu?

Sloužil jsem u radaru. Docílil jsem hodnosti poddůstojníka. I komunisté se tomu divili. Nemohl jsem studovat, ale tady mi to nezazlívali. Šel mi na ruku i vojenský policajt. Vybral si mě. Nejdřív jsem ho vozil na motorce a pak v autě. Zval mě na oběd. Chtěl, abych si vzal jeho dceru. Já vždycky řekl, že musím domů.

Takže svatba nakonec nebyla?

Nebyla. To bych si dal. Sloužil jsem v Mostě. Říkal jsem Most a dost. Na fotbale se to tam vždycky všechno popralo. Naložili jsme pokaždé náklaďák vojáků a jeli zasahovat. Já sedával vedle řidiče. Zasahovat museli nižší hodnosti. Pamatuji si jednoho hocha, byla to vazba a oni ho ztloukli jak psa.

Na jaké období svého života nejraději vzpomínáte?

Měli jsme chatu ve Vraném. Na to rád vzpomínám. Měl jsem tam přátele. Uprostřed osady jsme měli hřiště. Hráli jsme volejbal.

Sportoval jste hodně jako mladý?

Hrál jsem fotbal za Bohemians. Pak jsem i pískal. Dříve byla jen první a druhá liga. Člověk na to musel mít nervy.

Jak hodnotíte současný fotbal?

Na mistrovství Evropy jsme letos neměli co dělat. Ti, co radí národnímu týmu, už mají odkopáno. Fotbal je dnes modernější. Je třeba tam dát mladší. Hrajeme hrozně těžkopádně. Kolikrát se na to nemůžu dívat. Dále jsem zapálený do motoristického sportu. Sleduji formuli 1. Jako mladý jsem jezdil na motorce. Měl jsem stopadesátku. Pak se dala pryč.

Proč?

Protože se maminka bála, že bych se na ní zabil. Dala mi odmontovat kola. Pak ale přijel kamarád, namontoval tam stará a jezdilo se dál.

Co na to maminka?

Maminka proti mně byla velmi malá. Vždycky mi jenom řekla, ať podám stoličku. Vystoupila na ni a řach. Už jsem jí měl. Pak jsem zase stoličku poslušně uklidil.

A jak jste na tom byl s tatínkem?

Tatínkovi jsem dělal sestru. Objednával jsem pacienty, byl jsem s ním i při různých zákrocích. Rok a půl jsem studoval školu, aby se ze mě mohl stát zubní technik. Jenže po takových, jako jsem byl já, tenkrát šli. Zatrhli mi to. Nedodělal jsem ani dva roky a musel jsem se rychle vyučit. Chtěl jsem být alespoň dentista, ale doba byla jiná.

Co se nejvíce změnilo od dob vašeho mládí?

Vše se prudce změnilo. Maminka zemřela v jednadevadesáti letech. Bydlela sama na Spořilově. Často jsem za ní jezdíval a přestal jsem kvůli ní i kouřit. Nedělalo jí to dobře. Maminka měla ráda pivo a kuře. Naučila mě výborný bramborový salát. Každý po mě chce recept. Naučil jsem ho starší dceru.

V čem tkví tajemství vašeho rodinného receptu?

Dám vařit oloupané brambory. Mezi tím popustím mraženou zeleninu. Brambory nakrájím nožem a smíchám se zeleninou. Osolím špetkou soli. Přidám bílý neochucený jogurt. Pak se musí počkat hodinu. Následně se přidá druhý jogurt. Vše se míchá dřevěnou vařečkou, ne kovem. To je zásadní.

Co vás ve stáří nejvíce těší?

Má vnoučata. Tři jsou malá, jednomu je už 26 let. Vnučka hraje na kytaru. Jde jí to moc dobře. Také jsem dříve hrával. Každé úterý mě navštěvuje starší dcera.

Domov pro seniory Dobřichovice- Domov pro seniory v Dobřichovicích sídlí v budově bývalého hotelu a penzionu Stejskal. Majitel hotelu Josef Chytráček dbal na to, aby 30 prostorných pokojů bylo vždy moderně zařízeno. Architektonicky si dnešní domov pro seniory zachoval stejné proporce. Dominantou je věžička, ze které je krásný výhled do okolí.

- Domov poskytuje ubytování a péči pro osoby starší 65 let s trvalým bydlištěm v Praze. Nižší kapacita bydlení zajišťuje rodinnou atmosféru. Kapacita domova je 56 klientů, kteří bydlí v jednolůžkových až čtyřlůžkových pokojích. Dominantou domova je jídelna v přízemí, která slouží zároveň jako společenská místnost. Pro obyvatele je k dispozici televizní, čtenářský i počítačový koutek s připojením k internetu.

- V domově se konají pravidelné kulturní akce. Vedle ubytování a stravy zde seniorům nabízí zdravotnické, sociální a aktivizační služby. Dobřichovický domov se nachází v příjemném prostředí, obklopený prvorepublikovými vilami od známých českých architektů a zelení. Leží v okrese Praha-západ zhruba 25 kilometrů od centra metropole. Jeho zřizovatelem je pražský magistrát.

V seriálu Příběhy pražských pamětníků každou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů a známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webových stránkách: www.prazsky.denik.cz a www.praha.eu.
Tento projekt vznikl za podpory hlavního města Prahy. 
Logo Praha 

Čtěte také: Václav Svoboda: Kde jsem, tam se hraje ping-pong

Autor: Václava Burdová

2.7.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ondřej Kolář.

Praha nemá dopravní strategii, tvrdí starosta Prahy 6

Petr Pravda

Petr Pravda: Oblíbení starostové mohou stranám přinést dobré výsledky

AKTUALIZOVÁNO

Nehody více než čtyřiceti vozidel zablokovaly dálnici D6 u Prahy

Silnici mezi Kladenskem u Pavlova a Prahou-západ ochromila hromadná nehoda. Od středečního rána se zde stala řada nehod. 

Největší festival deskových her zavítal do Tyršova domu. Koná se už po sedmnácté

„Vyměníš slámu za ovce?“ I tuto větu můžete tento týden slýchat v Tyršově domě na Újezdě. Nebojte se, nezměnil se ve směnárnu zemědělců ani v blázinec. Koná se tu již 17. ročník festivalu Deskohraní, na kterém si můžete zahrát 501 druhů stolních her a například tak povyměňovat slámu za ovce v oblíbených Osadnících z Katanu.

Kellnerova nadace odmítá Babišova slova, že nejde o charitu

Rodinná nadace nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a jeho manželky Renáty se ohradila proti slovům dalšího miliardáře a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše v časopisu Forbes, že Kellner si udělal školu, ze které pro sebe čerpá dobré absolventy. Babiš magazínu řekl, že takovou činnost nepokládá za charitu.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení